Arcibiskup mons. Carlo Maria Viganó: Potrat je svátostí satana


Kvůli odmítání potratu se dnes může člověk dostat i do vězení. Některé státy tak trestají osoby, které stojí v tiché modlitbě před klinikou, kde se vraždí nenarozené děti. Ale ti, kteří tyto bytosti usmrcují, do vězení nepůjdou.

Kvůli odmítání potratu dnes může být člověk diskriminován. Toto sociální stigma leží na těch, kdo veřejně odmítají tezi, že dítě v mateřském lůně je pouhým „shlukem buněk“ – a proto může být kdykoliv usmrceno až do porodu, nebo dokonce i po něm.

Vládci to nenazývají potratem, mají na to termín „reprodukční zdraví“ nebo „přerušení těhotenství“. Je povinností v rámci politické korektnosti to nazývat tímto orwellovským novým jazykem, A titíž lidé, kteří onen strašlivý zločin proti nevinnému lidskému životu skrývají za tyto výrazy, současně propagují také mrzačení už předpubertálních dětí, aby vypadaly jako ti, jimiž ve skutečnosti nejsou. Nazývají to „změnou pohlaví“. Ti, kdo jsou pro potraty a možnosti „změny pohlaví“, jsou zároveň i pro usmrcování nemocných, starých, dementních a postižených a vůbec všech, které stát nebo jiný subjekt prohlašuje za „neschopné hodnotného života“. V jejich novomluvě to ale není žádná legalizovaná vražda, nýbrž „eutanazie“, „pomoc při umírání“ apod. Během psychopandemického šílenství jeden severoevropský stát vyzýval všechny staré lidi, aby nezatěžovali zdravotnický systém, a posílal jim domů balíčky se smrtícími preparáty, které jim měly zajistit bezbolestnou smrt. Kdo na to přistoupil, tak jeho rodině stát zaplatil i pohřeb.

Smrt. Jenom smrt. Smrt před narozením. Smrt během života. Smrt před přirozenou smrtí. Signifikantní také je, že titíž lidé, kteří jsou pro smrt nevinných, tj. nenarozených dětí, nemocných a starých lidí, jsou proti trestu smrti pro zločince. Za neplnohodnotný lidský život, jenž lze ukončit, prohlašují život dítěte v mateřském lůně, nemocného a starého člověka, protože se nechtějí o tyto osoby starat, jsou na obtíž, Současně však pokládají trest smrti vůči těm, kteří se dopustili strašlivých masakrů nebo jiných hrůzostrašných zločinů, za barbarství.

Je zvláštní, že tyto zvrácenosti prosazují dnes právě starci, mocní miliardáři globalistických elit, zabarikádovaní ve svých přepychových sídlech s ozbrojenou ochrankou, kteří si mohou dovolit i ty nejodpudivější prostředky, aby zpomalili odumírání svého těla a jevili se neustále mladými, aby si zajistili skrze tzv. transhumanismus věčný život, Tyto elity by chtěly samy vládnout nad životem, stářím a nemocemi.

Aby měli dostatek prostoru ke svému „věčnému“ životu, musí být ti ostatní, nepatřící k této elitě, vyhlazeni. Jde o návrat k barbarství nejstrašlivějšího pohanství. Jsme to my, naše děti i naši prarodiče, kteří musí pocítit vinu za to, že existují a produkují CO₂.

V některých středověkých chrámech a klášterech vidíme na freskách zobrazen triumf smrti. Má nám připomenout poslední věci člověka, abychom dobře zemřeli a dosáhli nebe. Smrt ale netriumfuje, neboť Kristus ji přemohl. Jenže tyto globalistické elity neholdují „kultu smrti“, jde jim o něco jiného. O triumf ryze pozemského života plného rozkoší, nikoli toho věčného – ale pouze pro ně. Transhumanismus jim to zajistí.

To už je úplně satanské. Chtějí nahradit Boha člověkem, ne Bůh, ale člověk má být dárcem života a smrti, toto je princip globalistického myšlení. Yuval Noah Harari, žid a homosexuál „ženatý“ s mužem, vegan a teoretik transhumanistického a luciferského náboženství, které vytlačuje Boha z lidského obzoru a volá po tyranii nového světového řádu, chce rozhodovat, co je a není správné, kdo smí žít a kdo musí zemřít, kdo smí cestovat a kdo ne, jak mnoho kysličníku uhličitého smíme produkovat, jestli a kolik dětí smíme mít, od koho je smíme „kupovat“, když své vlastní zabijeme potratem. Tito lidé budou rozhodovat také o tom, komu orgány a tkáně dětí zavražděných potratem mají být prodány a jaký zisk mají mít farmaceutické či jiné firmy. To je maximální stimul pro potratové kliniky, aby děti pod srdcem matek tím více usmrcovaly.

Naše bývalé křesťanské národy odpadly od víry, s níž naši otcové budovali na ruinách pohanství křesťanskou civilizaci. Jen díky víře v Krista tenkrát lidé přestali zabíjet své děti umělým potratem a spalovat je na oltářích, aby usmířili démony. Jen našemu svatému náboženství vděčíme, že naše matky měly jako vzor svatou Pannu, Boží Matku: Mater misericordiæ, Mater divinæ gratiæ, Mater purissima, castissima, inviolata, intemerata, amabilis, admirabilis (srvn. litanie loretánské, pozn. překl.). Už titul „matka“ vyvolává dnes nenávist Hada, on by ho nejraději z úst našich dětí vyjmul: v tomto slovu je totiž obsažen nevysvětlitelný a Božský obsah, že Boží Syn se vtělil do lůna Neposkvrněné Panny, jejíž pokorné, poslušné a srdnaté Fiat (staň se!) bylo počátkem konce vlády hříchu a smrti.

Současný odpad od víry, který je prezentován a oslavován jako pokrok civilizace a demokracie ve jménu lidské důstojnosti a náboženské svobody i zkorumpovanou a elitám podřízenou církevní hierarchii, neznamená žádnou neutralitu ve vztahu k Bohu a morálce. Jedná se o satanskou rebelii proti Bohu, nové „non serviam“ (nebudu sloužit!), které vychází z parlamentů, soudních síní, školních lavic, novinových článků a operačních sálů v nemocnicích.

Potrat je aktem uctívání satana. Je lidskou obětí přinášenou démonům, což potvrzují v USA stoupenci tzv. „satanovy církve“, která se právě v těch státech unie, kde je potrat zakázán, domáhá jeho legalizace s odůvodněním, že potracené plody jsou používány při démonických rituálech, tudíž zákaz potratů je prý porušením náboženské svobody. Na druhé straně se ve jménu sekularismu strhávají kříže a sochy Matky Boží a světců, a na jejich místo se pokládají strašlivé sochy nebo obrazy Bafometa (symbol satana, pozn. překl.).

Potrat je strašlivý zločin, protože bere člověku nejen jeho pozemský život, ale také perspektivu věčné blaženosti a odesílá ho do limbu, poněvadž mu chybí křestní milost.

Potrat je strašlivý zločin, neboť se pokouší vyrvat Bohu duše, které On chtěl, stvořil a miloval a pro něž obětoval na kříži svůj život.

Potrat je strašlivý zločin, poněvadž nabízí matkám iluzi, že je dovoleno usmrtit to stvoření, které ona má na prvním místě a dokonce i za cenu vlastního života bránit. Tímto zločinem se matky samy stávají vražedkyněmi a jestli nebudou svého činu litovat, půjdou do věčného zatracení. Jeho počátky pociťují často už v tomto životě bolestnými výčitkami svědomí.

Potrat je strašlivý zločin, neboť je zaměřen proti nevinným právě pro jejich nevinnost a připomíná rituální vraždy spáchané včera a páchané dnes některými sektami. Víme, že globalistická kabala skrze tzv. Pactum sceleris [pakt zločinu) prosazuje pedofilii a jiné strašlivé zločiny a zástupci moci, finančnictví, jakož i vzdělávacího a informačního systému jsou s tímto paktem provázáni.

Celý svět je potřísněn nevinnou krví, prolitou elitami ničitelů, kteří se vydali satanovi a jsou jasnými nepřáteli Krista. Když já slyším, že někteří biskupové tolerují zákony, jež potraty za jistých podmínek dovolují, pak se ptám, jak se mohou ještě pokládat za katolíky? Žádný lidský zákon přece nesmí šlapat nohama Božský a přirozený zákon, který přikazuje: Nezabiješ! Žádný národ nemůže počítat s blahobytem a pokrokem, jestliže dovoluje a umožňuje tuto hrůzu s tichou spoluúčastí politiků, kteří se nazývají „katolickými“, avšak jednají proti evangeliu, když připouštějí tyto nespravedlivé zákony. Zákaz potratů musí být první iniciativou každé vlády, která se chce vzepřít novému světovému řádu sloužícímu satanovi. O to bojovat musí být neodvratnou povinností každého katolíka.

Náš Pán řekl sám o sobě: Já jsem cesta, pravda a život. Motto knížete tohoto světa naopak zní: Já jsem propast, lež a smrt. Když odmítneme potrat, tak odnímáme tomuto protivníkovi hlavní nástroj jeho pekelného triumfu. Když odmítneme potrat, tak budeme mít na své straně miliony duší, které mohou milovat, být milovány a stát se svatými. Ty budou bojovat spolu s námi a pomohou nám získat zásluhy pro nebe.


Arcibiskup mons. Carlo Maria Viganó


Zdroj: Die Abtreibung ist ein Sakrament des Satans, in www.katholisches.info 9. 10. 2023

(překlad PhDr. Radomír Malý)