V inkluzivní kanadské armádě se nesmí veřejně mluvit o Bohu


Kanada – Příslušníci kanadské armády by se během svých veřejných vystoupení neměli odvolávat přímo na Boha. Toto je nová direktiva v zemi javorového listu, která je svým progresivním přístupem dobře známá – vzpomeňme jen úpravu státní hymny, jež byla podle jejích upravovatelů genderově nevyvážená, potažmo „měsíc hrdosti LGBT“, který se měl od 1. 6. slavit na tamních školách. Inovativním prvkem je v tomto posledním případě podpis hlavního vojenského kaplana – katolického kněze P. Guye Belisleho pod tímto nařízením.

P. Belisle apeluje zejména na katolické příslušníky armády, aby vůči svým druhům ve zbrani používali při oficiálních vystoupeních „citlivý a chápavý přístup“, a to ve všech aspektech. „I když může mít pro někoho modlitba velký význam, nemodlíme se všichni stejným způsobem. Pro některé žádný význam nemá,“ zdůvodňoval starostlivě motivy, jež ho vedly k podpisu. „Reflexe duchovního rázu“ má být podle něj „inkluzivní“ a také plná „úcty vůči náboženské a duchovní různorodosti Kanady“, tohoto někdejšího misijního území, na němž se katoličtí misionáři s nasazením vlastního života snažili přinést jedinou pravou víru.

Kanadský ministr obrany Bill Blair sice ujišťoval, že kněží nebudou mít ani při blížícím se státním svátku Remembrance Day (Den paměti), slaveném 11. 11., ba ani jindy zákaz modlit se, nicméně nemají používat slovo Bůh ani jiná slova či slovní spojení označující vyšší síly, „jako například Nebeský Otec“. Proč? No protože by někteří mohli zakusit pocit vyloučení.

Jak se nechal slyšet jistý příslušník kanadské armády, vypadá to tak, že jediným akceptovatelným náboženstvím bude sekularismus.

Patrně i k uspokojení inkluzivního hlavního kaplana, dodejme, jenž pro samou úctu k náboženské různorodosti, podle některých chtěné Bohem, nemá čas na úctu k jediné pravdě, kterou stojí za to žít a hlásat.

Podle pch.24 připravil Libor Rösner