Situaci, v jaké se Církev svatá nachází, otázku synody a vůbec současné myšlení ilustruje s nechtěnou přesností ve svém úvodním slově bývalý generální ministr dominikánů P. Timothy Radcliffe, OP, jenž 1. října promluvil v rámci rekolekcí k účastníkům biskupské synody:

„Když mě Svatý otec požádal o proslovení těchto rekolekcí, cítil jsem se velice poctěn, ale zároveň jsem znervózněl. Jsem si vědom svých vlastních omezení. Jsem starý, bílý, pocházím ze Západu a jsem muž! Nevím, co z toho je horší. Všechny tyto vyjmenované aspekty mé identity omezují mé chápání. Proto prosím o odpuštění za neadekvátnost svých slov.“

Dá se k tomuto už chronickému omlouvání se za vše vůbec něco dodávat? Snad jen vyjádřit jistou radost, že se tento nositel hábitu sv. Tomáše Akvinského nebo sv. Dominika neomlouval právě za tento hábit, či dokonce za svou katolickou víru. Možná ale nejsou součástí jeho identity…

Pozn. red.: P. Radcliffe náleží k předním neomodernistům uvnitř Církve. V minulosti se několikrát vyjádřil s hlubokým despektem na adresu Církve v dějinách. O inkvizitorech prohlásil paušálně, že to byli lidé krutí a bezcitní. Pravděpodobně mezi ně řadí i sv. Petra Veronského ze 13. stol., papeže sv. Pia V. ze 16. stol., jenž před svým zvolením působil dlouhá léta jako generální inkvizitor, nebo sv. Jana Kapistrána. Dle jeho koncepce by se Katolická církev neustále měla kát před světem za svoji “temnou” minulost a “odčinit” ji tím, že se přimkne ke globalistické agendě univerzálního náboženství přijatelného pro všechny.