Katolická církev v době II. světové války je neustále lživě napadána pro svoji údajnou „kolaboraci“ se zrůdným hitlerovským režimem, nebo alespoň pro domnělé „mlčení k jeho zločinům“. Nepopíratelná skutečnost je ovšem taková, že německý nacionální socialismus ve smyslu Nietscheova panteismu odmítal uznat existenci osobního Boha a pronásledoval Katolickou církev podobně jako komunismus. Jasným důkazem jsou čísla: ze všech zemí ovládaných nacisty bylo popraveno, zavražděno nebo umučeno v koncentrácích minimálně 4 tisíce biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic. Věznicemi a tábory jich prošlo minimálně 20 tisíc.

Nejznámější postavou kněze-mučedníka hitlerismu je sv. Maxmilián Kolbe, polský minorita, který obětoval svůj život v Osvětimi za otce rodiny. Jako publicista byl v předválečném Polsku známý svým bojovným katolicismem a neustálým varováním před nebezpečím svobodného zednářství. Jenže ukazuje se, že těchto případů, kdy kněží nebo řeholní osoby položili v lágrech životy za otce nebo matky rodin, je daleko víc. Ve Francii byl zahájen proces beatifikace dominikánské generální představené Marie Elisabethy Rivetové, která v koncentračním táboře Ravensbruecku šla dobrovolně do plynové komory za matku pěti dětí.

Narodila se r. 1890 v Alžírsku, tehdy ještě francouzské kolonii, kde byl její otec námořním důstojníkem. Její občanské jméno znělo Élise. Po smrti otce ještě v dětství se s matkou přestěhovala do francouzského Lyonu, kde r. 1910 vstoupila do dominikánského řádu a přijala řeholní jméno Marie Elisabeth. Jejím charizmatem byla práce s dětmi z chudinských čtvrtí. Mnoho jich získala pro katolickou víru, což nezůstalo nepovšimnuto u vedení řádu. R. 1933 byla zvolena generální představenou dominikánek ve Francii. Dokázala si podmanit spolusestry i jiné lidí svým laskavým úsměvem a vlídností.

Po obsazení Francie Němci r. 1940 se sestra Marie Elisabeth aktivně zapojuje do odboje. Ženské dominikánské kláštery, které jí jako generální představené podléhají, se stávají útočištěm lidí, jež hledá gestapo. Zvláštním předmětem její péče jsou židé. Sestra Marie pro ně vyrábí ve spolupráci s odbojovými skupinami falešné pasy, aby mohli odjet ze země. V ženských dominikánských klášterech jsou schovávány židovské děti, sestra Marie rovněž organizuje jejich úkryt u dobrých katolických rodin. K této činnosti získává souhlas lyonského arcibiskupa kardinála Pierra Gerliera, který proslul svými odvážnými pastýřskými listy na obranu židů a všech neárijců.

Francouzští odbojáři v lyonském klášteře dominikánek, kde sestra Marie sídlila, ukryli s jejím souhlasem zbraně. Poněvadž ale do odbojové skupiny byli nasazeni agenti gestapa, došlo k prozrazení. V březnu r. 1944 vykonali Němci v klášteře razii, zbraně objevili a generální představenou i s dalšími sestrami zatkli. Celou akci vedl pověstný šéf gestapa nazývaný „lyonský řezník“ Klaus Barbie.

Po několikaměsíčním pobytu v koncentračním táboře Saarbruecken byly sestry odeslány do ženského lágru v Ravensbruecku. Její spoluvězeňkyně Andrée Riviére-Paysantová po válce vypověděla: „Sestra Marie Elisabeth hned po příchodu do lágru nás pozdravila svým okouzlujícím úsměvem, který nám po šoku způsobeném zatčením a uvězněním dodal ihned novou sílu. S touto naší matkou – tak jsme ji všechny nazývaly – jsme se cítily jisté, podpořené morálně a nadpřirozenou nadějí….“

Matka Marie Elisabeth byla podle svědectví těch spoluvězeňkyň, jež přežily, chápána jako „duše tábora“, která „v atmosféře smrti uměla poskytnout svojí láskou jistotu a naději“.

Blížil se konec války. Esesmani hlídající tábor však s vražděním nepřestali. Při jednom ranním apelu 30. března r. 1945 bylo vybráno několik žen k smrti v plynové komoře, mezi nimi i jedna matka pěti dětí. Sestra Marie ihned vystoupila z řady a stejně jako před čtyřmi lety sv. Maxmilián v Osvětimi i ona odvážně řekla: „Chci jít místo ní.“ Když jí v tom jiné spoluvězeňkyně chtěly zabránit, odpověděla s úsměvem: „Jdu do nebe a chci také pomoci těm ostatním, které byly vybrány pro tento úděl, aby tam došly. Chci jim dodat odvahu a důvěru.“

Za několik týdnů 3. května Rudá armáda osvobodila tábor. Asistentka sestry Marie Elisabethy sestra Marie Jésus ihned informovala o oběti lásky, kterou podstoupila její představená. Ve Francii ji posmrtně vyznamenali válečným křížem, byly po ní pojmenovány ulice, stát Izrael jí za její pomoc pronásledovaným židům udělil titul „Spravedlivý mezi národy světa“. Její prasynovec Michel Bedin napsal její životopis.

Také my prosíme tuto řeholnici, která obětovala svůj život z lásky k druhému člověku, o přímluvu v nebi. Zároveň ale také prosíme o to, aby co nejvíce těchto informací, jak právě katolíci, kněží, řeholníci i laici, v temných dobách bezbožeckých totalit nabídli život za jiné, vyšlo najevo. To je nejlepší a nejúčinnější obrana proti antikatolickým pomluvám a lžím.

Zdroj, z něhož bylo čerpáno: Článek „Ein Laecheln auf den Lippen“ in Glaube und Kirche 4/2023