V Praze se konala v neděli 16.4. další mohutná demonstrace proti Fialově vládě. Požadavky, aby přestalo zdražování potravin a energií, jež postihuje především nejchudší vrstvy obyvatelstva, aby Česká republika nebyla zatažena do nesmyslné a nemravné války na východě, aby naše politická reprezentace se nepodřizovala diktátu Bruselu a hájila naši národní a státní suverenitu, jsou spravedlivé a v souladu s katolickou sociální naukou. To samozřejmě neznamená, že je třeba souhlasit se všemi názory, které v projevech různých řečníků zazněly. Přesto ale demonstraci jako takovou hodnotíme pozitivně, mimo jiné i proto, že proběhla v klidu a nedošlo k žádným násilnostem. Vláda skutečně musí pocítit odpor občanů proti opatřením, která ohrožují jejich sociální a občanská práva. Pochod Prahou před sídlo vlády byl skutečně impozantním vyvrcholením celé akce.

Přesto ale jako katolíci, jimž leží na srdci sociální království Kristovo, jak o něm psal papež Pius XI. v encyklice „Quas Primas“ r. 1925, musíme k těmto hodnotám připojit další, ještě důležitější. Ty, o něž šlo den předtím 15.4. na jiné akci, pořádané Hnutím pro život: na Pochodu pro život v Praze. Ano, jde o to, že v ČR, jakož i v celé Evropě, se legitimně vraždí ty nejbezbrannější lidské bytosti – nenarozené děti. Proto náš odpor vůči EU nesměřuje pouze proti dekretování spalinových norem, emisních povolenek, finančních rozpočtů, výdajů na armádu apod., i když si plně uvědomujeme velké nebezpečí těchto diktátů, nýbrž hlavně proti vnucování tzv. „práva ženy na potrat“ jakožto jednoho ze základních lidských práv, jak požaduje např. francouzský prezident Emmanuel Macron. Spolu s tím jde také o legitimitu eutanazie a o nátlak na legislativní zrovnoprávnění tzv. homosexuálních a lesbických sňatků s řádným heterosexuálním manželstvím, uznání tzv. „práv“ osob LGBTQ+ včetně možnosti změny pohlaví a zavedení nových „pohlaví“, která reálně vůbec neexistují. Jde o útok proti základní buňce společnosti, proti rodině.

A tady se již nelze omezit jenom na odmítání EU. Tyto zvrácené koncepce prosazují nadnárodní globalisté typu Billa Gatese, George Sorose, Klause Schwaba a dalších, které arcibiskup Carlo Maria Viganó nazval „hlubokým státem“. Ti řídí nejen EU, ale i OSN, WHO a další nadnárodní organizace, hlavně však světová mainstreamová masmédia.

Proto pokládáme i v této naší souvislosti za realistický a rozumný názor hlavního organizátora nedělní demonstrace dr. Jindřicha Rajchla, že nelze omezit náš boj za národní, státní a – my katoličtí křesťané ještě dodáváme „morální“ – suverenitu pouze na zápas s EU a na vystoupení z ní. Státy, které nejsou jejími členy (Norsko, Švýcarsko), nebo z ní vystoupily (Velká Británie), se potýkají se stejnými ekonomickými a etickými problémy jako ty, které k ní náleží. V Norsku, Švýcarsku a Velké Británii je administrativní i justiční perzekuce obránců nenarozeného života, monogamní heterosexuální rodiny a věrného manželství zcela tatáž jako v unijní Francii, Belgii, Nizozemsku, Německu atd. Náš boj musí být veden především proti globalistům na nadnárodní a nadkontinentální scéně, ještě více potom v nadpřirozené rovině proti „zlým duchům v povětří“, jak psal sv. Pavel. Jde o koordinaci modlitebního zápasu s adekvátními veřejnými akcemi.

Jak jsou tyto důležité, ukázal markantně sobotní útok levice (feministky, skupiny LGBTQ+, Zelení a další) na Pochod pro život. Nejvíce varující byly z jejich strany fanatické výkřiky „Fašisti…!“, „Klerofašisti…!“, na jednom jejich billboardu se dokonce objevil hloupý nápis „Katoliban“ (místo muslimského Talibanu) apod.

Toto vůbec není okrajová záležitost. Termín „fašista“ je v hlubokém povědomí našich občanů spjat s německým nacismem a jeho odpornými zločiny, hlavně s vyvražděním židovské populace a likvidací celých obcí, u nás např. Lidic, Ležáků atd. Je to mylné, neboť němečtí nacionální socialisté se neoznačovali jako fašisté, tento název příslušel Mussoliniho režimu v Itálii, který sice byl také zločinný, ale podstatně méně než nacismus a komunismus. Nicméně nálepka „fašismus“ byla později dána hitlerovskému nacismu a řadový občan ČR to má u sebe hluboce zafixováno. Nadávka „fašista“ znamená totéž jako masový vrah nebo bezskrupulózní zločinec. Toto není pouze český fenomén, nýbrž světový.

Přitom jde o úplně na hlavu postavenou realitu. „Fašista“ je v tomto chápání odporný a hnusný vrah. Jenže odpůrci potratů naopak lidský život brání proti vrahům, označovat je tedy za fašisty, tj. vrahy, je v naprostém rozporu se skutečností. Naopak ti, kdo tyto vraždy hájí nebo je sami páchají, ukazují na ochránce a zastánce jejich obětí jako na „vrahy“. Totální zmatení mysli, ďábelský chaos v logice a uvažování.

Víme z dějin, že nejvíce masových pogromů a genocid vzniklo právě na základě těchto nesmyslných nálepek, jež dokázaly elektrizovat zmanipulované masy, zvláště pak když jim bylo nabulíkováno, že obrana nevinného života je na úkor jejich „práv“, ve skutečnosti jejich pohodlí. Neustálé opakování, že obránci nenarozeného života jsou „fašisti“, tudíž vrahové (ačkoliv nikdy nikoho nezabili), nepřátelé lidského pokroku a ti, kdo se prý násilím „montují do života druhých“, může snadno vést k pogromům vůči obráncům nenarozených, potažmo vůči pravověrným katolíkům, kteří tyto postoje radikálně zastávají, nebo k zákonným opatřením, jež umožní trestat tyto „prolifery a nonkonformisty“ pokutami, vyhazovy z práce a vězením. V některých státech USA, v Kanadě, ve Velké Británii, ve Francii, v Holandsku aj. už se to běžně děje.

Proto nestačí jenom usilovat o legislativně zakódovanou pomoc pro matky čekající třetí dítě, jak bylo možno číst na transparentech pražského Pochodu pro život. Samozřejmě toto podporujeme, ale připomínáme, že v minulosti se žilo hůř než dnes, ženy čekající třetí (a další) dítě se potýkaly často s nesrovnatelně většími ekonomickými těžkostmi než ty současné (tím neříkáme, že ty dnešní těžkosti zlehčujeme) – a o žádném potratu vůbec neuvažovaly.

Dokud bude česká, moravská a slezská populace podobně jako v jiných zemích ohlupována odpornou propagandou, že dítě v lůně matky ještě není tak plně člověkem a tudíž ho lze beztrestně zabít, dokud toto bude kodifikováno zákonem jako tzv. „právo ženy na svobodnou volbu“, žádné úpravy sociálního systému ve prospěch těhotných žen příliš nepomohou. Potrat je vždycky zločinem vraždy, z pohledu katolické morálky těžkým hříchem, podle katechismu jedním z tzv. „hříchů do nebe volajících“. Na tom nic nemění ani početí v důsledku znásilnění nebo diagnóza poškození plodu (Downův syndrom aj.).

Hlavní náplní aktivit hnutí prolife by proto měl být právě boj za změnu legislativy. To neznamená nutně fyzický boj se zbraní v ruce, ale neúnavné připomínání hodnot a nazývání věcí pravými jmény: potratů vraždou, mimomanželského sexu smilstvem nebo cizoložstvím, homosexuálních a lesbických styků sodomií… A nebát se ani ostrých polemik, životy těch nejbezbrannějších za to stojí. A jestli satanovi služebníci vyvolají pronásledování, pak jsme ochotni jít i do kriminálů. S Belialem nelze dělat žádné kompromisy! A jestliže nám vnutí proti naší vůli fyzický boj, pak – jak napsal náš velký moravský kněz, vlastenec a obránce Církve František Sušil – „budeme bojovat jako bratří Makabejští“ (vůdčí postavy boje starozákonních Židů proti znesvěcení chrámu pohany, pozn. autora). Dovolím si ještě připojit „jako francouzští katolíci ve Vendée za revoluce nebo jako cristeros v Mexiku“.

Rozhodující je vyvíjet neustálý a neutuchající tlak v tomto směru, to by mělo být hlavním posláním všech hnutí prolife. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že se to vyplatí. V USA Nejvyšší soud r. 2022 uznal v důsledku toho právo jednotlivých členských států potraty zakázat. Mnohé toho využily, zejména Texas a před pár dny Florida, kde jsou guvernéry obdivuhodní politikové a praktikující katolíci Greg Abbott a Ron DeSantis. Také v Polsku Ústavní soud r. 2020 zakázal potraty do té doby povolené při diagnóze poškození plodu.

Organizovaný odpor proti nespravedlivým opatřením současné české vlády do tohoto scénáře zapadá, i když se jedná o jiné hodnoty, nicméně sdílené i námi. Je to součást našeho zápasu za realizaci sociálního království Kristova na této zemi. Jenže nesmí zůstat pouze u toho, nad hodnotami čistě ekonomickými a politickými stojí potom hodnoty mravní a duchovní. A o ty jde především.