Arcibiskup mons. Vincenzo Paglia, prefekt Papežské akademie pro život, odmítá jakoukoliv diskusi o změně současného italského zákona č. 194 umožňujícího potraty. Papežská akademie pro život sice vydala prohlášení, že arcibiskupova slova byla vytržena z kontextu, nicméně vyjádření předsedy vatikánského dikasteria, které má bránit nenarozený život, jsou tak jednoznačná, že nelze mít pochybnosti.

Mons. Paglia totiž v programu italské televize Rai 3 byl dotázán na potraty. Odpověděl, že zákon č. 194 dávající zelenou potratu je “základem sociálního života v Itálii a o jeho legitimitě nelze diskutovat”. Potom sice si stěžoval na demografickou krizi v Itálii, k níž potraty přispěly, ale když se televizní redaktorka v návaznosti na to zeptala, jestli zákon č. 194 by měl být dle jeho názoru podroben veřejné diskusi, odpověděl kategoricky: “Ne, absolutně ne.”

Tato slova, ať už pronesená v jakémkoliv kontextu, jsou jasným postojem tohoto hierarchy. Katolická nauka ovšem učí, že křesťan tváří v tvář hrůze legálních vražd nenarozených dětí má ve veřejných debatách nekompromisně odmítat tento zločin a zákony, které ho umožňují. Když neexistuje reálná možnost potraty zcela zakázat, má se vyslovit alespoň pro zpřísnění zákona s tím, že toto je pouze dočasné a přechodné řešení ve směru úplného zákazu. Jestliže toto platí pro každého katolického věřícího, tím spíše potom pro církevního hodnostáře, který stojí v čele vatikánské instituce, již papež Jan Pavel II. založil právě na obranu nenarozeného života. Mons. Paglia ve svém televizním vystoupení jediným slůvkem potraty neodsoudil.

Pod jeho vedením Papežská akademie pro život se také opakovaně vyjádřila pro korekci encyklik Pia XI. Casti Connubii (CC) z r. 1930 a Pavla VI. Humanae Vitae (HV) z r. 1968, které plně v duchu nauky Církve odmítají nejen potraty, ale také umělou antikoncepci a hájí otevřenost sexuálního styku vůči početí. Neomodernisté v Katolické církvi již od r. 1968 neustále tlačí na církevní autority, aby “povolily” umělou antikoncepci. Argumentují tím, že encykliky CC a HV jsou dokumenty řádného magisteria, které na rozdíl od mimořádného není neomylné.

Je pravdou, že tyto papežské listy postrádají atributy neomylnosti a patří mezi rozhodnutí řádného magisteria. Jenže podle katolické dogmatiky i dokumenty řádného magisteria mohou být za jistých okolností neomylné. Takovými se stávají, když

a) opakují nauku, která již dříve byla definována mimořádným magisteriem jako neomylná;

b) odsuzují bludy proti neomylné nauce, definované dříve mimořádným magisteriem;

c) hlásají nauku, která sice nebyla mimořádným magisteriem definována jako neomylná, nicméně od prvopočátku existence Církve byla kontinuálně hlásána jako závazná a nezpochybnitelná.

Právě pod bod c) spadají papežské encykliky CC a HV. Již Didaché, křesťanský spis z počátku 2. stol., charakterizuje potrat jako hřích vraždy. Na něj se odvolávají stovky dalších církevních dokumentů. Pokud by došlo k “revizi” nauky o antikoncepci, tak to znamená mj. i “revizi” nauky o potratech, neboť s výjimkou kondomu, přerušované soulože a sterilizace (což ale neznamená dovolenost těchto praktik) je veškerá umělá antikoncepce buď potenciálně, nebo s jistotou abortivní. Pokud církevní magisterium povolí umělou antikoncepci, povolí tím i potrat - a k tomu nemá žádné právo, neboť církevní nauka je v této věci kontinuální a jasná. Magisterium má poslání hájit zjevenou Boží pravdu a ne ji měnit dle “potřeby doby”.

Totéž se týká i otevřenosti pohlavního styku vůči početí. I tato nauka byla od starověku kontinuálně hlásána jako závazná a nezpochybnitelná. Pro katolické manžele platí, že sex musí být otevřen vzniku nového života. Pokud existují závažné zdravotní nebo existenciální důvody k odložení početí nebo k rezignaci na další potomstvo (mezi ně ale rozhodně nepatří “užít si” ještě nějakou dobu života bez závazků nebo priorita kariérního postupu v zaměstnání), tak je zde možnost vzdát se pohlavního soužití - a když je to spojeno se závažnými problémy, tak sáhnout k metodám plánovaného rodičovství s využitím plodných a neplodných dnů ženy. Tuto nauku nelze revidovat proto, poněvadž se tím jako katolíci odlišujeme od svého okolí.

Arcibiskup Paglia, který je s těmito pravdami Církve v evidentním rozporu, by měl podat demisi, eventuelně by měl být k ní přinucen. K jeho výrokům v italské televizi se vyjádřil i bývalý nuncius ve Washingtonu, mediálně známý arcibiskup mons. Carlo Maria Viganò v rozhovoru pro americký katolický časopis The Remnant. Připomenul, že zákon č. 194 způsobil v Itálii usmrcení 6 milionů nevinných dětí, obětovaných na oltáři egoismu a liberální protikřesťanské ideologie. Arcibiskup též uvedl, kdo ještě vedle arcibiskupa Paglii považuje právo na potrat za základ sociálního života: různí aktivisté Nového světového řádu, OSN, WHO, Evropská unie, Světové ekonomické fórum, Klub Bilderberg a všechny organizace, které se podílejí na realizaci Agendy 2030. Pro ně, jak napsal mons. Viganó, představuje zabití nevinného dítěte v lůně matky “právo ženy”.

„Jako pastýř a nástupce apoštolů musím s maximálním důrazem odsoudit skandální slova arcibiskupa Paglii, která jsou v rozporu s evangeliem a s naukou římských biskupů” – napsal arcibiskup Viganò.

„Je symptomatické a výmluvné, že sekta odpadlíků, která obsadila vysoká místa v Církvi, je v souladu s ideologickým postojem Kristových nepřátel. Týká se to nejen takových záležitostí, jakými jsou psychopandemické šílenství nebo zelená ideologie - ale i samotných základů přirozeného práva, které jsou odmítány, mezi nimi i právo na život od početí až do přirozené smrti” – uvedl.

„Ať věřící, vyzváni k tomu dobrými kněžími, se drží na hony vzdáleni od těchto vlků v beránčí kůži. Ať se modlí k Pánu a prosí ho o zásah, aby zachránil svou Církev okupovanou veleradou zkompromitovaných a zkažených lidí, kteří křižují Ježíše Krista v jeho mystickém Těle” – zakončil mons. Viganó.