Omyly a nebezpečí Noci kostelů


Katolická církev vytvořila během své požehnané existence kulturní památky nedozírné ceny: architektonické, malířské, sochařské, literární… Nikdy se nebránila zpřístupnit je i nekatolické veřejnosti, pokud projevila upřímný zájem o jejich uměleckou hodnotu. Už na přelomu 19. a 20. století, kdy se poprvé objevil turistický ruch, sloužili zájemcům o umělecké skvosty bez ohledu na vyznání kvalifikovaní průvodci v katedrálách i v dalších chrámech, kněží, řeholníci i laici.

Vždycky ale bylo jasné, že kostel není totéž co hrad, zámek nebo muzeum. Je to především svatyně, kde se přináší oběť samotnému Bohu – a tento aspekt museli respektovat i její nekatoličtí návštěvníci. Prohlídka chrámu se stala skvělou příležitostí k evangelizaci a ke katechezi. Schopný průvodce dokázal vždy při výkladu u krucifixu nebo obrazu Matky Boží vysvětlit, čemu Katolická církev věří a učí.

Pokud by Noc kostelů, kdy se chrámy otevírají k bezplatné prohlídce pro veřejnost, byla takto pojata, potom nic proti. Jenže obávám se, že tak tomu není. Nepokoj budí zejména fakt, že každoročně v den, kdy celá akce ve večerních hodinách započne, se u nás v Brně zruší všechny večerní mše. Už toto je špatně. Chrám je přece místem kultu, kde se sám Bohočlověk při liturgii obětuje a tak sesílá na nás i na celý svět mohutné proudy milostí. Logicky by snad toto mělo mít absolutní přednost před turistickou prohlídkou, nebo snad ne? Ta může klidně počkat až po liturgii, co tomu brání?

A ještě jeden aspekt týkající se kněží. Pokud s tak lehkým srdcem se vzdávají NOM mše ve prospěch veřejné prohlídky uměleckých pamětihodností kostela, potom není něco v pořádku s jejich vztahem k liturgii. Že by jim NOM mše nepřipomínala oběť Spasitelovu tak výrazně a zřetelně, jako tomu bylo v případě tradičního ritu? Jsem pamětníkem časů, kdy tento byl ještě pro celou západní církev závazný, a neexistovalo, aby kněz mši sv. rušil kvůli nějakým turistům projevujícím zájem o prohlídku chrámu. Tady se tak ale děje. Nota bene už samotný název Noc kostelů je obdobou tzv. Noci muzeí. Kostel je však přece něčím nekonečně větším a hodnotnějším než muzeum!

Jistě, Noc kostelů může posloužit evangelizaci a katechizaci, tak lze na mé námitky odpovědět. Jenže za současné situace, kdy se všude zdůrazňuje dialog a respekt k jiným náboženstvím a ismům, evangelizaci a katechizaci pšenice nekvete. Všude naopak čteme a slyšíme s odvoláváním se na II. vatikánský koncil, že se nesmíme dotknout přesvědčení nekatolíků. V praxi to vypadá někdy hrůzostrašně, jak jsem zažil před pár lety v Plzni při návštěvě tamního Diecézního muzea. Hned úvodní poutač informoval návštěvníky, že křesťanství se opírá hlavně o víru v Božství Ježíše Krista. Pramenem k tomu jsou prý evangelia, která obsahují „svědectví, Ježíšovu nauku a legendy“ (!!!)

To bylo na mne příliš, proto jsem napsal dopis biskupu mons. Tomáši Holubovi, samozřejmě velice slušný a uctivý s vyjádřením pochopení, že nemůže kontrolovat vše, co se v jeho diecézi děje, proto ho na to upozorňuji a pokorně žádám o sjednání nápravy, neboť evangelia nejsou přece „legendami“. Žádná odpověď. Od té doby jsem v plzeňském Diecézním muzeu nebyl, nevím proto, jestli ten panel byl odstraněn a nahrazen jiným.

Buď jak buď, tato epizoda jen ukazuje tendenci, která je dominantní i při tzv. Noci kostelů. Nikde jsem nečetl výzvu nějakého církevního představeného, aby průvodci využili této události k evangelizaci. Domnívám se, že za takových podmínek je lepší, kdyby se žádná Noc kostelů nekonala. Pokud by měla sloužit náboženskému synkretismu a navozovat představu, že katolické křesťanství je pouze „jedním z řady jiných náboženství“, tak toto rozhodně odmítáme.