Jako člověk, který strávil mnoho let života studiem i výukou filosofie, jsem vždy – nebo alespoň od chvíle, kdy jsem se prvně dozvěděl o její existenci a o tom, koho je patronkou – choval ve zvláštní úctě svatou Kateřinu Alexandrijskou. Můj starý Denní misálek sv. Ondřeje mi pod datem 25. listopadu věrně líčí příběh jejího života a smrti, jak ho všichni křesťané po staletí přijímali:

Svatá Kateřina se narodila v Alexandrii a vytrpěla mučednictví kolem roku 310 za císaře Maximima. Stará vyprávění líčí, že jako osmnáctiletá byla tak vzdělaná ve filosofii i v náboženství, že císař svolal skupinu filosofů, která ji měla přesvědčit, aby odmítla Krista a obětovala modlám. Místo toho je však ona přesvědčila o jejich omylu a obrátila na křesťanství. Byla bičována a připoutána ke kolům opatřeným hřeby, ale mučicí nástroj se rozpadl. Nakonec byla sťata. Tento příběh byl velkým zdrojem inspirace pro středověkou ikonografii. Svatá Kateřina je uctívána jako patronka křesťanských filosofů a patří mezi čtrnáct svatých pomocníků v nouzi.

Její kolekta v tradičním římském misálu je nádhernou modlitbou, která odkazuje na zázračné přenesení jejího těla do kláštera na hoře Sinaj:

„Bože, jenž jsi dal zákon Mojžíšovi na vrcholu hory Sinaj a na témže místě svatými anděly svými zázračně umístil tělo svaté Kateřiny, panny a své mučednice, uděl, prosíme, abychom pro její zásluhy a na její přímluvu byli schopni dojíti k hoře, která jest Kristus: jenž s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého, Bůh po všechny věky věků. Amen.“¹

Tato modlitba je obdivuhodná pro svou vnitřní harmonii a obsahovou bohatost. Nádherně spojuje svatou horu, na níž byl Mojžíšovi dán zákon, s horou, jíž je Kristus sám, skutečný původ, význam i cíl zákona. Slavný křesťanský klášter, na nějž se zde naráží jako na místo posledního odpočinku Kateřinina těla, je pak jakýmsi středobodem dávajícím náš současný stav poutníků a učedníků do souvislosti s příští slávou v nebi. Dalo by se říci, že klášter je naplněním Starého zákona a symbolem Nového. Kolekta navíc dosvědčuje zásah andělů do lidských záležitostí, zdůrazňuje realitu zázraků, které Bůh koná prostřednictvím svých svatých, a dále zmiňuje Kateřininu přímluvu jako uznání jejích zásluh, jež ji činí pomocnicí v nouzi. Konečně je vždy prospěšné – a dnes více než kdykoli dřív – připomenout, že původcem Starého zákona je Bůh, „jenž dal zákon Mojžíšovi“, a že univerzální mravní obsah tohoto zákona zůstává závazný pro celé lidstvo. (Což platí i pro šesté přikázání Desatera, které tolik našich současníků evidentně zpochybňuje.)

Tutéž zázračnou událost – přenesení Kateřinina těla do egyptského kláštera – zmiňuje i tradiční Římské martyrologium:

„Narození svaté Kateřiny, panny a mučednice za císaře Maximina. Pro vyznání křesťanské víry byla uvržena do vězení v Alexandrii, poté vytrpěla dlouhé bičování důtkami opatřenými kousky kovu a nakonec své mučednictví završila stětím. Její tělo andělé zázračně přenesli na horu Sinaj, kde ji velké zástupy křesťanů zbožně uctívají.“

Liturgická reforma se přes univerzální a staleté uctívání svaté Kateřiny „velkými zástupy křesťanů“ na Východě i na Západě nedala omezovat žádným smyslem pro zbožnost a pokoru, kulturními ohledy ani obyčejným rozumem a její svátek ze všeobecného kalendáře klidně úplně odstranila. Nestačila evidentní historická věrohodnost jejího životního příběhu či alespoň její existence – když už pomineme obtížnou skutečnost, že svatá Kateřina patřila ke světcům, kteří se zjevili svaté Janě z Arku a dávali jí rady. Její odstranění nedosáhlo až do revidovaného martyrologia, netřeba však říkat, že nové Martyrologium (nepříliš známé, protože, pokud vím, existuje pouze v latině) pečlivě vynechává zmínky o historickém kontextu i zázračných detailech.

Vymazání svaté Kateřiny však nemohlo přetrvat vládu polského filosofa a básníka Karola Wojtyly, který si (přes všechny své chyby) vážil jak vlády rozumu, tak role kultury a umění. V roce 2002 byla patronka filosofů do novus ordo misálu tiše vrácena jako „nezávazná památka“ ve stejný den jako předtím, 25. listopadu. Pokoncilní restaurace má však své meze, aspoň dokud nebude zvolen papežem Lev XIV. nebo Benedikt XVII. Kolekta pro tuto nezávaznou památku je jen stínem někdejší slávy. Od jedinečné modlitby vycházející ze staleté úcty jsme se posunuli ke všeobecnému textu použitelnému pro několik desítek světců, včetně biskupů a papežů:

„Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému lidu blahoslavenou pannu a nezdolnou mučednici Kateřinu; na její přímluvu nás posiluj ve víře a vytrvalosti, abychom usilovně pracovali pro jednotu Církve.“

V této nové kolektě není téměř nic, co by se týkalo speciálně Kateřiny, na rozdíl od staré, která byla přesná jako oděv střižený na zakázku nebo jako některá z desítek jedinečných francouzských gotických katedrál.

Říká se, že „každý omyl v teologii začíná omylem ve filosofii“, nebo „špatná teologie je plodem špatné filosofie“. To jsme za poslední půlstoletí jistě zažívali znovu a znovu. Stejnou dynamiku pozorujeme v liturgické reformě: její hlavní rozhodnutí či tendence pramení z automaticky přijímaných a neuvážených předpokladů nominalismu, voluntarismu, liberalismu, racionalismu a naturalismu. Z tohoto důvodu je snad dokonalou ironií, že svatá Kateřina Alexandrijská, patronka filosofů, patří ke světcům, kteří vytrpěli jistý druh textového mučednictví z rukou Consilia² a vykonavatelů jeho odkazu.

Kéž se svatá Kateřina za nás přimlouvá a vyprosí nám milost obnovení tradičního náboženství, pro něž trpěla a zemřela.

Zdroj: St. Catherine of Alexandria — broken on the Consilium’s wheel

Poznámky: