Jak bylo publikováno v mainstreamových médiích, papež František zveřejnil dokument Praedicate Evangelium (dále jen PE), který se týká reformy římské kurie. Nás v této souvislosti zajímají především nová paradigmata Kongregace pro nauku víry, až dosud nejdůležitějšího orgánu vatikánské kurie, neboť právě ona vydávala již od středověku jasné definice jménem Magisteria, co je a co není učením Církve, co je pravda a co blud.

Ve světle PE je toto již minulostí. Kongregace pro nauku víry už není nejdůležitějším orgánem Magisteria, její místo zaujaly Kongregace pro evangelizaci národů a Papežská rada pro novou evangelizaci. Papež v PE sloučil oba orgány v jeden celek. Evangelizace má stanovit osu veškeré aktivity Církve ve světě. Je v tom ale protimluv, neboť podle Františka cílem evangelizace není obrácení nekatolíků, to mnohokrát odmítl jako nežádoucí tzv. „proselytismus“. Potom ale co bude prioritním posláním tohoto orgánu kurie, když ne hlásání Krista a misijní úsilí přivést k Němu do jeho pravé Církve nevěřící, pohany, židy, muslimy a křesťany jiných vyznání? Na odpověď čekáme.

Nauka Církve a péče o pravověrnost v duchu PE klesá minimálně o jeden stupeň níž. Kongregace pro nauku víry, dříve nazývaná Svaté Oficium, která vždy stála na stráži čistoty víry, přestává být ve smyslu PE „La Suprema“, tj. nejvyšším orgánem. Již před několika týdny bylo publikováno papežské motu proprio Fidem servare, podle něhož Kongregace pro nauku víry bude mít dvě části: doktrinální a disciplinární. V jejich čele budou stát tajemníci, oba podřízení jednomu prefektovi. Je pravdou, že Kongregace pro víru se nikdy nezabývala pouze střežením doktríny, ale také různými závažnými prohřešky kléru, např. sexuálním zneužíváním. Nyní podle PE to bude tak, že každé vyjádření Kongregace pro nauku musí být schváleno oběma sekretáři, ten, který stojí v čele její disciplinární složky, jinak nazývané také pastorační, bude muset schvalovat i ryze naukové vyjádření té druhé složky, tj. doktrinální „z pastoračního hlediska“. Pastorace má tady jednoznačně přednost před naukou a čistotou víry, což je v historii Církve něčím dosud nevídaným.