Jak vyplývá z nejnovějšího výzkumu agentury IFOP, až 55 proc. francouzských kněží ve věku 25–34 let celebruje tradiční latinskou mši sv. Výsledky výzkumu zveřejnil deník „Le Figaro“. Je signifikantní, že se jedná právě o mladé kněze. U starších od 75 let výše činí počet těch, kteří slouží tradiční liturgii, pouhá 2 procenta. Lze předpovídat, že – i když dosud nelze mluvit o výlučné dominanci tradice – liturgický a potažmo věroučný tradicionalismus se postupně stane důležitou součástí života mladých francouzských katolíků, posléze pak katolické budoucnosti celé země.

Pohanský rituál v katedrále kanadské Ottawy

Před mší sv. 30. září v katedrále Notre Dame v kanadském hlavním městě Ottawa proběhl pohanský rituál za účasti katolických kněží. Měl 3 fáze: „uznání země“, „rituál očištění“ a „modlitbu ke 4 světovým stranám“. Jedna žena laička nejprve pronesla „kázání“ na téma „uznání země“, kde zdůraznila, že domorodým obyvatelům Kanady byla tato země vždycky „svatá“ a „božská“, zkrátka „bohyní“. Poté okouřila věřící kadidlem. Nástrojem očištění měly být rostliny, především tzv. „svatá tráva“, jíž se měli věřící dotknout, přivonět k ní, případně si jí potřít obličej. Šlo o pohanský rituál původního kmene Aboringů, při němž asistovali také přítomní katoličtí kněží. Teprve po něm následovala mše. Realita je taková, že tímto modloslužebným obřadem došlo ke znesvěcení svatého chrámu Božího a k potřebě jeho znovuvysvěcení. Uvědomují si to tamní církevní představitelé?

Co o jejím životě víme? Žila ve 3. století. Její otec Kalistos byl vládcem řeckého ostrova Kós. Se svou ženou, Eutropiau, dlouho nemohli mít děti. Poté však, co se oba tajně obrátili na křesťanskou víru, byli požehnáni mimořádně krásnou dcerou, které dali jméno Lumena a posléze při tajném křtu Filoména, tj. Dcera světla, a mysleli tím světlo víry.

V pouhých jedenácti letech Filoména do rukou stařičkého kněze Nikandrose složila slib doživotního panenství a naprostého odevzdání se Spasiteli. Tento úkon učinila potají, protože nejspíše věděla, že otec ji bude chtít výhodně provdat. Krásné, dalo by se řící až idylické dětství, strávené s milujícími rodiči, bylo narušeno nepříjemnou událostí: otec byl předvolán císařem Diokleciánem do Říma.

Malé Filoménce v Římě byla dopřána úžasná milost účasti na mši svaté v katakombách. (Byla to doba velmi krutého pronásledování křesťanů.) Její otec byl předvolán k Diokleciánovi, kde ho nečekalo nic příjemného. Od císaře se dočkal jen ponižujícího zacházení. Na závěr mu byl dán rozkaz, aby se do hodiny vrátil s manželkou i s dcerou. Při pohledu na krásnou mladou dívku zvrhlý a podnapilý císař najednou zjihl. Zamiloval se do Filomény na první pohled. Najednou zapomněl na křivá obvinění vůči Kalistovi…a požádal ho o ruku jeho dcery. Rodiče byli radostně překvapeni… a Filoména se chvěla odporem už při pohledu na císaře…červené odulé tváře vydávaly neklamné svědectví o až příliš kladném vztahu k alkoholu a nesly zřetelnou pečeť bezuzdného chtíče.

7. října jsme slavili svátek Panny Marie Růžencové. Můžeme klidně dodat „Panny Marie Růžencové bojovnice“. Ano, protože v síle sv. růžence, k jejíž modlitbě naléhavě vyzval papež sv. Pius V., odrazilo spojené křesťanské loďstvo r. 1571 útok mohamedánských Turků, kteří mermomocí usilovali o vylodění se na Apeninském poloostrově. Matka Boží zasáhla – početně mnohem slabší křesťanské vojsko zvítězilo nad krutými islámskými agresory. Tento aspekt „Panny Marie bojovnice“ se dnes v novocírkvi vůbec neuvádí, naopak se připomíná, že Maria je kladně hodnocena i od muslimů, tudíž jakoby náležela i jim. Panna Maria potírající bludy, Panna Maria ochránkyně pravé nauky a jejich vyznavačů, Panna Maria pomáhající statečným vojákům bránícím katolické regiony před přívrženci falešného učení Mohamedova, kteří v rámci džihádu (svaté války) vedou agresivní ozbrojené výpady proti stoupencům Kristovým – to je dnes ignorováno ve prospěch falešné teze o Marii vyzvedávané také islámem, jakoby ona měla k tomuto náboženství kladný vztah. Jenže pravý opak je pravdou, ona zasáhla proti islámu nejen u Lepanta, ale také u Bělehradu r. 1556 a u Vídně r. 1683.

V posledních letech také jiní preláti kritizovali některé vatikánské dokumenty, jež jsou blízké herezi nebo ji přímo propagují. Biskup Schneider odmítl již v květnu závěrečnou zprávu zveřejněnou studijní skupinou č. 9 římské synody, která naznačovala, že homosexuální „vztahy“ nemusí být hříšné. Mons. Schneider tehdy poznamenal, že toto připomíná hada v rajské zahradě. Zde se podle něho už jedná zjevně o „překročení hranice mezi ortodoxií a herezí“.

V Pittsburgu rovněž poznamenal, že Kristus přišel obrátit svět a nikoli se spolu s učedníky „obrátit ke světu“.Ostře kritizoval hierarchii za snahu o mír se světem, který je nepřítelem našeho Pána a Jeho Církve a připomenul slova Písma sv.: „Cizoložníci, což nevíte, že přátelství s tímto světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce býti přítelem tohoto světa, stává se nepřítelem Božím…“ (Jakub 4,4). Dále pak pokračoval: „Uzavření míru s lidskou společností nebo kulturou, která odmítá Božské zjevení a jedinečnost Krista Spasitele, znamená naprostý klam, ba dokonce zradu Krista.“

1. Andělé jsou rozděleni na 9 kůrů

Když mluvíme o andělech, tak nám jistě napadnou andělé strážní, čili nejnižší stupeň v andělské hierarchii. Těch stupňů je ale 9 a každý má jinou funkci. Andělské kůry jsou uspořádány tak, že 3 kůry tvoří jednu skupinu.

Ta první má jeden jediný, ale nesmírně důležitý úkol: velebit Boha. Jsou to:
a) serafíni, což v překladu znamená „planoucí“, protože planou nejdokonalejší láskou k Bohu a předávají ji jiným tvorům,
b) cherubíni, což přeloženo zní „plni poznání“. Ti meditují o kráse Boží pravdy a Božího řádu a předávají to andělům nižší hierarchie,
c) trůny, které mají bezprostřední poznání o Božích dílech a – jak ukazuje jejich název – asistují u Božího trůnu.

Andělé druhé kategorie jsou prostředníky mezi kontemplací Boha a působením ve světě: a) panstva řídí jiné kůry a dávají jim rozkazy; b) síly poskytují schopnosti k plnění těchto rozkazů; c) mocnosti určují způsob, jak má být Boží příkaz vykonán.

Jenže pro současnou novocírkev je typické, že když její reprezentanti řeknou něco hodnotného a pozitivního, velmi často k tomu potom přimíchají alespoň kapičku jedu, která všechno pokazí a vyvolá zmatek. Přesně toto se dělo též během návštěvy Lva XIV. v zemi „galského kohouta“.

Papež např. během nešpor v katedrále Notre Dame v Paříži si neodpustil skrytý útok proti Bratrstvu sv. Pia X. (FSSPX). Ve své homilii o liturgii prohlásil mj.: „… dejte jednotě s Petrovým nástupcem a s Církví přednost před svými osobními liturgickými preferencemi, abyste podpořili jednotu Božího lidu…“ Jde o zřejmou narážku na nedávné svěcení biskupů Bratrstva bez souhlasu Vatikánu a nepřímé obvinění FSSPX, že tuto jednotu trhá.

Ještě horší však byl projev Lva XIV. v Elysejském paláci v Paříži před prezidentem Macronem a dalšími představiteli státu a diplomatického sboru. Papež řekl doslova: „Po vynikajících myslitelích renezance… přišli představitelé osvícenství a Francie přinesla do světových dějin opravdové vymoženosti… především uznání práv člověka, zakořeněných v samotné přirozenosti lidské osoby, zvláště náboženské svobody…“ Dále vysoko vyzvedl hesla Francouzské revoluce „volnost, rovnost, bratrství“.