Podle zprávy našeho spřáteleného webu www.christianitas.sk z 19. března r. 2026 papež Lev XIV. přijal na audienci předsedu Mezinárodní asociace exorcistů mons. Karla Orlitu (ČR – brněnská diecéze) a jeho předchůdce – italského kněze Franceska Bamonteho. Oba upozorňovali na narůstající potřebu stále většího počtu exorcistů, minimálně aby v každé diecézi byl alespoň jeden.

Řádění zlých duchů je stále intenzivnější, počet posedlých nebo jinak postižených pekelnými mocnostmi nezadržitelně stoupá geometrickou řadou. To už nemůže popřít ani pokoncilní církev, ačkoliv ještě před pár desítkami let vyvolávaly zmínky o pekle, satanovi a posedlosti úšklebky vlivných prelátů. Největší a nejzasloužilejší exorcista přelomu 20. a 21. století P. Gabriele Amorth (Itálie) uvádí, že když se ujal svého úřadu předsedy Asociace exorcistů, tak jeden vysoce postavený vatikánský hodnostář mu řekl: „Otče, my přece oba dva víme, že žádný ďábel není.“

Papež Pius XII. se jednou vyjádřil, že nejnovějším trikem satana je teze, že neexistuje. Tato mentalita pronikla po II. vatikánském koncilu i do Katolické církve. Posedlost a podobné jevy byly vysvětlovány jako „psychické choroby“, „negativní energie“ apod. Mnoho diecézí dlouhá desetiletí nemělo žádného církevně ustanoveného exorcistu.

Dnes samotná novocírkev je nucena pod tlakem reality změnit svůj postoj. Věřící čím dál více po exorcistech přímo volají, což už dnes nemohou ani modernističtí biskupové a vatikánští preláti ignorovat. Většina diecézí ustanovuje kněze pro tuto službu. Jenže stačí to? Tato otázka se netýká tolik kvantity, jako spíše kvality. Exorcista, aby mohl skrze jeho osvobozující modlitby opravdu působit Kristus, musí být především knězem svatého života, zbožným, pravověrným a vzdělaným. Tyto požadavky jednoznačně naplňoval výše zmíněný P. Gabriele Amorth, zemřelý r. 2016, nebo dnes naplňuje proslulý exorcista v USA P. Chad Ripperger.

Satan je ale vysoce inteligentní bytost a umí si zařídit, aby ti, kteří mají proti němu bojovat, byli zneškodněni. Svým vlivem způsobil, že exorcisty jsou často jmenováni takoví, kdo nemají pro tuto zodpovědnou a svatou službu nejmenší předpoklady, naopak mu někdy i sami slouží, byť nevědomky. Žháři se tak stávají hasiči. Sám vím o některých exorcistech, kteří žijí v těžkém hříchu, neboť roztrušují o svých spolubratrech kněžích nejnehoráznější pomluvy, ačkoliv je jim moc dobře známo, že jsou to podlé lži. Často nevyznávají zjevenou pravdu Kristovu, ale modernistické bludy včetně samotného zpochybňování existence zlých duchů a vysvětlování posedlosti jako pouhé „psychické poruchy“ nebo „negativní energie“. Takoví „exorcisté“ musí být ďáblovi jedině k smíchu.

Nota bene ani nový pokoncilní obřad exorcismu není účinný, jak se vyjádřil samotný P. Amorth, proto používal starý ze 17. století. Dále potom: K čemu exorcismus, když samotná hierarchie poplatná neomodernistickým herezím otevírá dokořán zlým duchům bránu? Když i sám papež František uctíval r. 2019 pohanskou bohyni Pachamamu přímo ve vatikánských zahradách? Dnes vychází najevo, že věc je opravdu ještě závažnější, než se tenkrát zdálo. Pachamama není v žádném případě pouhým „symbolem“ domorodé kultury a lásky k přírodě, nýbrž krvavou bohyní vyžadující lidské oběti podobně jako indická Khálí. To není minulostí, nýbrž žhavou přítomností. V r. 2024 proběhl v bolivijském La Pazu proces se dvěma muži, kteří obětovali Pachamamě, tj. „Matce Zemi“ 25letou matku dvou dětí, kterou zdrogovali do bezvědomí a pak ji zaživa pohřbili. Šlo o rituál Pachamamě, který prý zajišťuje ochranu podzemí pro horníky pracující v tamních dolech. Při vyšetřování byly nalezeny ještě další ostatky lidí takto obětovaných. To vše se dělo v době, kdy probíhala tzv. Amazonská synoda, jež se zabývala převzetím prvků těchto pohanských náboženství i do katolické liturgie. Rituál, při němž jsou obětováni živí lidé, je jednoznačně démonický a nelze jej ani v nejmenším interpretovat jako hold přírodě nebo kulturní tradici. Věděl to papež František, když pořádal ve vatikánských zahradách obřad holdu Pachamamě?

Ale ptejme se ještě dál. On se totiž modloslužby k poctě Pachamamy účastnil i nynější papež Lev XIV. Bylo to r. 1995, kdy působil jako misionář v Latinské Americe. Byly zveřejněny záběry z rituálu v brazilském Sao Paulu, kdy tehdejší P. Robert Prevost klečí při obřadu u oltáře Pachamamy. Také nevěděl, že se jedná o krvavou bohyni vyžadující nejen v minulosti, ale i v současnosti lidské oběti? Nechceme nikomu křivdit, pouze klademe otázky, které jsou nezbytné. Právě skrze modloslužbu, jíž se aktivně účastní i ti, kteří ji mají potírat, vstupují zlí duchové nejen do světa, ale i do samotné Církve, což vyvolává otazníky nad samotným exorcismem provozovaným nositeli tohoto náboženského synkretismu a dialogu. Sv. Pavel jasně říká v 10. kapitole 1 Kor, že pohané obětují nikoli svým bohům (ti neexistují), ale démonům (ti jsou živoucí realitou).

A dále také: Přístupovou cestou pro ďábla jsou rovněž bludy hlásané církevními autoritami. U papeže Františka to byl dokument Amoris Laetitia (AL) r. 2016 otevírající možnost sv. přijímání pro páry žijící v neregulérních nesvátostných svazcích. Je toto snad minulostí? Z omylu nás rychle vyvede letošní poselství Lva XIV. 19. března u příležitosti 10. výročí vydání AL, kde papež mj. doslova říká: „Vzal jsem v potaz změny, které neustále ovlivňují rodiny, a rozhodl jsem se svolat na říjen roku 2026 předsedy biskupských konferencí celého světa, abychom ve vzájemném naslouchání pokračovali v synodálním rozlišování kroků k naplnění úkolu hlásat evangelium rodinám dneška, a to ve světle Amoris laetitia a s ohledem na to, co se právě odehrává v místních církvích.“ Tak tedy „ve světle AL“. Tím se Lev XIV. jednoznačně přihlásil k jejím bludům, na čemž nic nemění ani další věty z této jeho výzvy, které zdůrazňují hodnotu rodiny a manželské lásky. Ďábel má radost.

Je to příliš pesimistické? Nikoliv, pouze realistické. My, katolíci věrni Kristově nauce, vůbec nemusíme propadat beznaději, protože spočíváme v Boží náruči a máme nad sebou Pánovu mocnou ochranu, přímluvu a pomoc Panny Marie a sv. Josefa. Velmi silná a účinná je též známá modlitba ke sv. Michaelu Archandělovi, která sama je exorcismem, při němž se celé peklo třese. Bůh již teď je vítězem – a Jeho vítězství se brzy jasně ukáže.

Zdroje k článku: chiesaepostconcilio.blogspot.com; Radical Fidelity; infovaticana; LifeSiteNews; www.christianitas.sk; www.misiafatima.sk; www.vaticannews.va;