Buddhismus dnes čítá ve světě cca 300 milionů vyznavačů a je rozdělen do různých směrů, které si leckdy navzájem příkře odporují. Hlavní rozdíly mezi křesťanstvím a buddhismem jsou tyto:

1. Křesťanská zjevená pravda říká, že existuje pouze jeden Bůh ve třech osobách. Pro buddhismus však není existence či neexistence Boha či bohů vůbec důležitá. Některé směry věří ve velké množství pohanských božstev, jiné jsou zase téměř ateistické, uznávají pouze jakousi božskou podstatu přírody, která ovšem není osobním Bohem.

   Buddhisté považují za krajně ponižující, že by měli přijmout existenci vyšší bytosti, která je nad svým stvořením a zasahuje do lidských životů. Buddhisté dovolují uctívat neomezené množství bůžků, ale berou je tak, že i oni podléhají rozkladu a jsou nižší než člověk a nesrovnatelně nižší než Buddha ve své „dokonalosti“ a ti, kteří se k jeho dokonalosti blíží. Je ironií, že jistý láma vyzval „všechny ‚osvícené‘ pravé učedníky Buddhy, aby přivedli na cestu spasení křesťanské barbary v Evropě, kteří ještě vězí v hlubinách propasti náboženské nevědomosti“.

2. Podle katolické nauky je cílem člověka věčná spása celé lidské bytosti, nejprve duše hned po smrti, po druhém příchodu Krista na svět i těla. Buddhismus však nabízí dobrovolné sebezničení člověka v nirváně, ztrátu vlastního já, faktickou likvidaci osobnosti pomocí askeze a meditace. K tomuto cíli dospívá člověk po několika reinkarnacích, čili převtěleních do jiných lidských existencí.

3. Mezi Buddhou a Ježíšem Kristem existuje podstatný rozdíl. Buddha byl, jak se sám nazýval, „hledajícím“, zatímco Ježíš o sobě prohlásil, že je „cesta, pravda a život“. Buddha se nikdy nepokládal za Boha, teprve mnoho staletí po smrti byl zařazen mezi božstva, zatímco Ježíš od prvopočátku zdůrazňoval svoji jednotu s Otcem, svůj božský původ a božské poslání. Buddha na rozdíl od Krista neprolil za člověka svou krev, nezemřel jako mučedník. O životě Ježíše Krista máme první písemné zprávy pouhých pár let po jeho Nanebevstoupení (evangelia, listy sv. Pavla), zatímco o Buddhovi první písemné informace pocházejí až z doby téměř 1000 let po jeho smrti.

4. Křesťanství kategoricky odmítá jakoukoliv modloslužbu a magii. Pro buddhismus jsou ale magické rituály součástí meditace a cesty k dosažení nirvány.

   U nás je nejznámější tibetská forma buddhismu, spojená s postavou nejvyššího duchovního vůdce-dalajlámy. Ten nynější, občanským jménem Tendzin Gyatso (r. 2011 se vzdal politického vůdcovství Tibetu, ponechal si pouze duchovní), bývá častým hostem v naší republice, někteří duchovní v rámci „mezináboženského dialogu“ matou věřící tím, že přímo v chrámech organizují s ním společné modlitby spojené s pálením voňavých tyčinek.

   Současný dalajláma je též nositelem Nobelovy ceny za mír r. 1989. Zasloužil si ji doopravdy? Manželé Trimondiovi z Itálie vydali v 90. letech knihu „Stíny dalajlámy – sexualita a magie v tibetském buddhismu“. Zajímavé je, že se dalajláma tyto pro sebe nepříznivé informace nikdy nepokoušel vyvrátit, ale nabídl autorskému páru miliony dolarů za skoupení veškerého nákladu knihy.

   Dalajláma je svým smýšlením téměř ateistou. Hlásí se dokonce i k marxismu a řekl v rozhovoru pro německý časopis Die Zeit 22.10.2009: „Ano, jsem marxistou. Komunismus spočívá na násilné totalitární společnosti, kapitalismus na přání být čím dál bohatší. Marxismus se ale pokouší to, co máme, spravedlivě rozdělit.“ O tom, že totalitní komunismus by nemohl existovat bez marxismu a jeho nauky, samozřejmě ani slovo, rovněž tak o Marxově snaze likvidovat hrubým násilím křesťanství, jak ukázal příklad Pařížské komuny r. 1871, kdy Marx krutosti komunardů vůči Církvi nadšeně velebil. Dodejme, že dalajláma byl až do své emigrace r. 1959 členem ústředního výboru komunistické strany Číny.

   Dalajlámovo přihlášení se k marxismu však není nikterak v rozporu s pohanskými kulty tibetského buddhismu. Tady se ovšem musíme právem ptát, jestli si doopravdy zaslouží Nobelovu cenu míru. Ochranný znak, který si zvolil za symbol svého „pontifikátu“, totiž vůbec neprozrazuje mírové úmysly. Představuje ho bohyně Palden Lahmo, jedoucí na koni přes krvavé jezero a ověšená náramky z lidských lebek. Jako podložku má pod sebou kůži staženou ze svého syna, jehož vlastnoručně zavraždila.

   Podobnými krutými symboly se buddhismus jen hemží. To má ovšem své důsledky. R. 1997 došlo přímo v Dharmale, místě exilového pobytu dalajlámy, k rituálním vraždám tří lidí. Dalajláma se sice od toho distancoval, nicméně nutno si klást otázku, proč u křesťanů k rituálním vraždám nikdy nedocházelo. Už z toho je zřejmé, že mezi křesťanstvím a buddhismem zeje nepřeklenutelná propast. Málo je také známo, že novicové v buddhistických klášterech musejí prožít nějaký čas ve sklepních místnostech s lidskými kostmi a příšernými zobrazeními podobnými bohyni Palden Lahmo a oddávat se magickým praktikám, které ve své podstatě neznamenají nic jiného než vzývání démonů.

   S údajnou mírumilovností buddhismu se rovněž neslučuje nauka o příchodu krále Rudry Chakrina, jenž prý „vyčistí svět s kolem v ruce“ – a to vyvražděním všech, kteří nepřijímají Buddhovu nauku. To se má stát údajně r. 2337 po Kristu. Tomu věří i současný dalajláma, jak se několikrát sám veřejně přiznal.

   Signifikantní též je, že současní evropští obdivovatelé buddhismu a bojovníci za „práva žen“ se ani slovem nezmíní o buddhistickém názoru na ženu. V jejich „Svatých textech“ čteme: „Žena je nejnečistější, nejnenormálnější ze všeho, co existuje.“ „Žena je peklem živým bytostem.“ V celém množství svých pověstí buddhismus nepřestává vyobrazovat ženu jako něco hnusného.

5. Buddhisté mají na svědomí mnoho prolité křesťanské krve. Japonští katoličtí mučedníci na přelomu 16. a 17. století byli obětmi především tamních buddhistických kněží, podobně později ve Vietnamu a v dalších azijských zemích. Buddhisté vraždili katolíky i ve 20. století. Papež Jan Pavel II. povýšil r. 1992 na oltář francouzského misionáře Mauritia Tornaye, jenž působil ve 30. letech právě v Tibetu. Ačkoliv se vyznamenal mnoha charitativními akcemi ve prospěch hladovějícího obyvatelstva, vyčerpaného válkou, přesto byl buddhistickými mnichy v Jerkalu zastřelen, protože „propagoval katolické náboženství…“ Ještě několik let před smrtí si pater Tornay v dopise rodině stěžoval, že „těm, kteří se přihlásí ke křesťanství, hrozí tak kruté mučení, že je hrůza na to vůbec pomyslet“. R. 1966 byl buddhistickými mnichy otráven jejich představený Odser Lama jen proto, že konvertoval ke katolicismu.

   Buddhisté v současné době podnikají pogromistické akce proti křesťanům na Srí Lance a v Laosu. Dalajláma se vyslovil pro celosvětovou legalizaci homosexuálních sňatků. Nedejme se tedy mýlit! Buddhismus je falešným náboženstvím, o němž platí varování sv. Pavla, že pohané, přinášející oběti svým bohům, obětují ve skutečnosti démonům (1 Kor 10. kap.). Buddhismus a křesťanství jsou dva zcela odlišné světy. Samozřejmě i buddhista (zrovna tak jako jiný nekřesťan nebo i ateista) může být spasen, jestliže Krista bez vlastní viny nepoznal a žije podle přirozeného mravního zákona, ale spasí ho Kristus, nikoli Buddha. Nenabídne mu reinkarnaci ani nirvánu, ale věčný život v Boží Trojici a záleží na něm, jestli ho přijme. Buddhismus jej ale v žádném případě ke spáse nepřivede, protože magické rituály, jichž používá, ukazují jednoznačně na jeho původ z toho druhého království, nikoli z království Kristova.

Literatura:

• Buddhismus, in Ursprung und Ziel 1/2012
• Kubalík Josef: Dějiny náboženství, Praha 1976
• Kulczárová Zsuzsy: Světové mytologie, Praha 1972