Francouzský katolický spisovatel Léon Bloy ve svém románu „Chudá žena“ popisuje, jak při jednom jalovém kázání v kostele, kde kněz vůbec nemluvil k aktuální věci, jíž byla křiklavá sociální nespravedlnost, si představil „jiného kněze“, neexistujícího, jemuž vložil do úst ta správná slova. Myslím, že my jsme teď těsně před volbami do Poslanecké sněmovny v podobné situaci. Opět čteme nebo posloucháme prohlášení České biskupské konference, které v podstatě vůbec nic konkrétního neříká. Proto jsem se rozhodl – inspirován uvedenou Bloyovou knihou – zavřít na chvíli oči a konstatovat: teď mluví jiný biskup. V pastýřském listu, jenž ve skutečnosti neexistuje právě tak jako tento hierarcha. Zněl by asi takto:

Drazí bratři v kněžské službě, drazí řeholníci a řeholnice, drazí věřící!

Opět jsme po čtyřech letech před parlamentními volbami. A opět uslyšíme od jednotlivých politických stran sliby, že zabrzdí inflaci, zvýší důchody, sociální dávky a příplatky, učiní cenově dostupnějším bydlení pro mladé rodiny, zajistí levné léky a další. Přesně toto je prioritou našich nevěřících spoluobčanů. Nepodceňujeme tyto záležitosti, neboť souvisí s požadavkem sociální spravedlnosti podle mnoha encyklik papežů od 19. století až po současnost. Jistěže při rozhodování, komu dáme svůj hlas, neopomeneme ani toto kritérium, jenže pro nás jsou klíčová slova našeho Spasitele: „Hledejte nejprve království Boží – a toto vše vám bude přidáno.“ A dále: „Nepečujte úzkostlivě, co byste jedl, pili a čím byste se odívali. Po tom všem se shánějí pohané.“

Katolický křesťan klade i při volbách na první místo duchovní a mravní hodnoty. Ty musí být jeho hlavní prioritou. Proto je nutno kvalifikovat jako hřích, když katolík volí politickou stranu, která sice nabízí lákavý sociální program, např. zvýšení důchodů, ale současně prosazuje maximální liberalizaci potratů včetně jejich prohlášení za „ústavní právo“, uzákonění eutanazie nebo legitimitu jednopohlavního tak zvaného „manželství“ s tím, že prý dnes už nelze chápat rodinu jako manželství pouze jednoho muže s pouze jednou ženou a dětmi. Stejně tak je hříchem volit politickou stranu, jež se hlásí k ideologii zločinného protikřesťanského komunismu a požaduje – tak jako tomu bylo v době totality – povinné občanské sňatky, jež musí předcházet církevním, a omezení státních dotací církevním školám. V praxi se téměř vždy ukazuje, že politické subjekty, které chtějí legalizovat tato morální zla, nakonec nesplní ani to dobré v sociální oblasti, co před volbami slibovaly.

Dnes jsou ale ve hře ještě i další hodnoty etického charakteru. Války na Ukrajině a na Blízkém východě vyvolávají u našich občanů strach, který některé politické subjekty kandidující ve volbách neúměrně zveličují. Prý se můžeme i my stát obětí agrese, proto musíme neustále zvyšovat vojenské výdaje. Víme velmi dobře, že jsou situace, kdy je opravdu třeba podle slov Kristových „prodat plášť a koupit si meč“, pokud jde o obranu sebe, svých drahých, svého národa a státu a také národa i státu, který se stal předmětem bezohledného napadení ze strany silnějšího souseda a s nímž jsme spojeni smlouvami o pomoci. To je teorie spravedlivých válek vypracovaná v Církvi ještě ve starověku. V současné době se však jen zřídkakdy setkáváme s válkou jednoznačně spravedlivou. Svět je pod nadvládou tzv. „hlubokého státu“, tj. skupin oligarchů, jejichž jména jsou většinou málo známá, kteří ale se snaží diktovat celému světu svůj globalistický, jednoznačně protikřesťanský program. Záměrné vyvolávání válek podle jejich politických a ekonomických potřeb k tomu nerozdílně patří. K tzv. „hlubokému státu“ náleží také zbrojařské koncerny, které z ekonomických důvodů mají na ozbrojených konfliktech ve světě zájem. Proto podněcují neustálý strach z nebezpečí napadení jinou zemí, aniž k tomu existuje logický a oprávněný důvod, jen aby ospravedlnily zvýšené náklady na zbrojení. Uměle tak vyvolávají válečnou hysterii. Katolický křesťan se tím ale nesmí nechat zmanipulovat. Naším prvořadým zájmem je mír jakožto Boží dar a jeho udržení, proto nedáme svůj hlas těm, kteří štvou do války.

Dalším bodem je též nelegální migrace. Samozřejmě jsme pro plnou podporu osob, které prchají před náboženským, politickým a jiným nespravedlivým pronásledováním, jakož i těch, jež se ocitají ve své vlasti bez prostředků obživy. Poskytnout tady pomoc je křesťanskou povinností, k níž vybízí sám Božský Spasitel. Jenže masová migrace do Evropy je cíleným záměrem tzv. hlubokého státu zlikvidovat naši kulturu a civilizaci, v níž navzdory odporu vůči Bohu přetrvávají zbytky křesťanství. To vše má být nahrazeno islámem a zmizením bílých evropských národů, které se utopí v mohamedánském moři. Nevolme tedy subjekty, jež tuto tichou likvidaci Evropy podporují.

V současném seznamu kandidujících stran nenajdeme takovou, s jejímž programovými body bychom se mohli absolutně ve všem ztotožnit. Pokud ale má nějaký subjekt ve výše uvedených prioritách shodný postoj s námi, odevzdejme mu svůj hlas, i když třeba neslibuje v sociální rovině to, co bychom chtěli a přáli si. I parlamentní volby mají být projevem naší katolické víry a manifestací hodnot Božího zjevení. K tomu nám všem pomáhej Bůh a přesvatá Matka Panna Maria!

Žehná Vám Váš biskup…

Modleme se, abychom se před příštími volbami dočkali pastýřského listu tohoto druhu.