Mše svatá byla po Druhém vatikánském koncilu (DVK) „radikálně redukovaná“ a její „krásné prvky“ přitom odstraněny. To řekl kardinál Raymond Burke v rozhovoru s Raymondem Arroyem pro televizní stanici EWTN. Kardinál dále připomenul důležitost celebrace „ad orientem“, tedy aby kněz byl obrácen ke svatostánku, a poukázal na souvislost se správnou bohoslužbou a morálkou.

Arroyo uvedl, že vidí na tradičních mších svatých stále více mladých lidí a ptal se kardinála Burkea, čím je tato mše pro ně přitažlivá. Ten odpověděl, že je to především krásou, již starý ritus vyzařuje už od časů papeže sv. Řehoře Velikého (590–604) až do DVK a následné liturgické reformy. Masivní změny liturgie po DVK jsou podle kardinála „zneužitím“ nauky Církve a měly „negativní účinek“.

Dále kard. Burke řekl, že srovnávat liturgickou reformu po tridentském koncilu (1545–63) a po DVK je nesprávné. Reformy po tridentském koncilu se dotkly jenom některých nepatrných prvků, ale forma ritu a jeho kontinuita zůstaly zachovány 15 staletí. Po DVK ale – ne podle nauky koncilu (pozn. překl.: samotná konstituce DVK „Sacrosanctum Concilium“ trvá na zachování tradičního ritu), ale jejím zneužitím – byl ritus „radikálně změněn“.

Jakási kontinuita mezi tradiční latinskou mší a novým ritem (NOM) sice existuje, ale je velmi „napnutá“. „Nepřijímá se totiž to, co je tak bohaté na krásu a zavádí se něco, co tyto krásné elementy odstřihuje, což má negativní účinek,“ řekl doslova kard. Burke. Podstatným principem starého ritu, který právě mladé lidi nejvíc přitahuje, je zřejmost, že zde koná Kristus, nikoli člověk. Kněz koná pouze „in persona Christi“, ustupuje do pozadí a Kristus se stává v tomto obřadu tím hlavním.

„Nejdeme na mši svatou proto, abychom se účastnili nějakých sekulárních aktivit, který nás ponechávají v tomto světě, nepovznášejí ani neinspirují, ale proto, abychom se setkali s Bohem, povznesli se k Němu a vstoupili s Ním do konverzace o svém životě. Toto nacházíme právě v tom, co se dnes nazývá mimořádnou formou neboli starým způsobem římského ritu.“

Mnoho lidí mluvilo právě o „transcendenci“ staré mše a jak bylo pro ně důležité zjištění, že tady se děje něco nebeského, něco mimo tento svět. Celebrace „ad orientem“, jak ji starý ritus předepisuje, je „nejpřirozenější a nejlogičtější pozice pro kněze“, řekl kardinál Burke. „Každý stojíme před Bohem, kněz se nemodlí ve směru k věřícím a nehraje divadlo. Stojí naopak jako pastýř v čele lidí a vede je v modlitbě k Bohu.“

Dále kardinál poznamenal, že liturgické otázky nesmějí být ve své důležitosti podceňovány. Správná úcta vůči Bohu je podstatná pro morálku a ctnost a dává sílu k překonání pokušení ďábla. Při této mši svaté nachází člověk nejintenzivnější kontakt k Bohu. Setkání s Ním při této mši posiluje lidi, aby byli schopni přemáhat zlo a konat dobro. „Svět potřebuje spásu – a svatá liturgie zahrnuje právě toto. Na bohoslužbě máme uctívat Boha a ne samy sebe, naši padlou přirozenost,“ řekl kardinál na závěr.

Zdroj: Článek „Kardinal Burke kritisiert liturgische Änderungen nach dem II. Vatikanischen Konzil“ in www.kath.net 23. 8. 2025