Matku Boží vzýváme v loretánských litaniích jako „Královnu mučedníků“. Přitom ale víme, že ona nezemřela mučednickou smrtí, ani nemáme zprávy, že by jí tím někdo hrozil. Přitom mučednictví pro Krista je – a bylo především takto chápáno v prvotní církvi – jako nejvyšší vyznamenání pro křesťana. Všichni apoštolé šli s radostí vstříc mučednické smrti včetně sv. Jana, který byl z vařícího kotle, kam jej za císaře Domiciána hodili, vytažen zázrakem živý. Proč Panně Marii, která byla přece – jak zpíváme v krásné mariánské písni – „po Bohu ta nejprvnější“, Všemohoucí tuto poctu odepřel? Jenže omyl! Mučednictví Panně Marii odepřeno nebylo. Neexistuje totiž pouze mučednictví krvavé, ale i nekrvavé, které může někdy být ještě horší. A Matka Boží jím prošla v nejvyšším stupni.

Vzpomeňme si na situace v našem životě, kdy jsme byli svědky těžkého utrpení a bolesti někoho z našich drahých: manželského partnera, dětí, rodičů. Prožívali jsme vnitřně tuto bolest s ním, trpěli jsme ne sice fyzicky jako on, ale psychicky. A trpěl snad v dějinách fyzicky někdo víc než Ježíš Kristus, náš Božský Spasitel? Mystikové (bl. Anna Kateřina Emerichová, Marie z Agredy aj.) potvrzují na základě svých vidění, že nikdy neexistovalo větší a strašlivější utrpení nějakého jiného člověka v historii, než utrpení Kristovo.

Nejsvětější Panna byla jeho očitým svědkem. Z evangelií víme, že Pána doprovázela při Jeho cestě na Kalvárii a potom stála pod křížem, kde sledovala Jeho agónii. Byl to její Syn. A protože nikdo z lidí neprošel větším fyzickým utrpením než Ježíš, tak rovněž nikdo jiný neprošel větším psychickým utrpením než Jeho Matka. Musela se dívat na Jeho bičování, korunování trním, doprovázet Ho na Golgotu a vidět všechny Jeho pády plné strašlivé bolesti, pozorovat, jak Ho křižují a jak On v lidsky nepředstavitelných mukách umírá. Pro nás, obyčejné smrtelníky, ani není dost dobře možné vžít se do tohoto utrpení přesvaté Matky, když toto všechno viděla a prožívala.

Toto nekrvavé mučednictví se stalo – můžeme to klidně takto říci – jejím novým „fiat“! Ona na samém počátku dala před andělem svůj souhlas Bohu, přijala mateřství Božího Syna. Toto „fiat“ bylo nyní při utrpení Spasitele vystaveno zkoušce. Archanděl Gabriel jí přece slíbil, že Pán dá Ježíši „trůn Davida, Jeho otce, a bude kralovati nad jeho potomstvem na věky; a jeho království bude bez konce.“ Teď ale svého Syna vidí zohaveného krutým týráním a vystaveného pomalé hrůzostrašné smrti na kříži. To je ten „trůn Davida“? To je „království bez konce“?

Matka Boží, jak dosvědčuje katolická Tradice potvrzená i některými vizionáři, věděla, že Kristus bude trpět a zemře za spásu lidí, ale určitě si nedokázala představit veškerou tuto hrůzu. Mohla zapochybovat a vyčítat Bohu, že ji podvedl, neboť nepočítala až s takovým krvavým dramatem a s takovou mírou psychického utrpení. Přesto nejenže to vše přijala, ale dokonce nabídla tuto svoji trýzeň jako spoluoběť za spásu těch, za něž její Božský Syn zemřel. Proto také On jí z kříže svěřil do zvláštní mateřské ochrany Jana a s ním i všechny, kteří přijali Krista a uvěřili. Svou péči věnuje potažmo všemu lidstvu, usiluje přivést je k uznání Božské vlády Ježíše Krista, neboť v nikom jiném není spásy.

Tím se stává Panna Maria Spoluvykupitelkou. Není to sice (zatím) dogma Katolické církve, nicméně již za pontifikátu sv. Pia X. počátkem 20. století tehdejší Svaté oficium (předchůdce dnešního dikasteria pro nauku víry) výslovně prohlásilo, že lze Pannu Marii takto titulovat. Papež Pius XII. potom ve své knize „Discorsi et Panegirici“ přímo píše o Panně Marii jako Spoluvykupitelce. To, že dosud nemáme v Církvi dogma o Mariině spoluvykupitelství, je smutným důsledkem rozplizlého ekumenismu a falešného „ohledu“ na protestanty.

Tak jako Boží Syn přijal fyzické utrpení pro spásu nás všech, tak Matka Boží přijala psychické utrpení spojené s přítomností u toho všeho jako svoji spoluúčast na Jeho vykupitelském díle. Má tak svůj podíl na naší spáse, je v pravém slova smyslu mučednicí, ne sice krvavou, ale mučednicí duše. Obětovala toto své mučednictví za nás, za naši spásu, spojila je s kalvarskou obětí svého Syna. Proto On, když byl po třech dnech oslaven Zmrtvýchvstáním, nemohl ponechat bez oslavy ani svou Matku, která byla spolu s apoštoly, když na ně sestoupil o letnicích Duch Svatý a stála u zrodu Církve. Vzal ji ihned po její smrti do nebe nejen s duší, ale i s tělem oslaveným stejně jako bylo to Jeho.

Pravda víry o Nanebevzetí Nejsvětější Panny má hluboký dopad i pro náš křesťanský život. Také my můžeme duchovně připojit své utrpení a těžkosti života k vykupitelskému utrpení Spasitele. Nikdy to nebude samozřejmě v té podobě jako u Panny Marie, ale nikdy neztratí svoji hodnotu jak pro nás samotné, tak i pro ostatní lidi. A nejen to. Můžeme mít také podíl na mučednictví pro Krista, jež mělo v prvotní církvi tu nejvyšší metu. Fyzické mučednictví ve formě poprav nebo vražd jako před dvěma tisíciletími nám v Evropě v současnosti (zatím) nehrozí, nicméně případů diskriminace a perzekuce kvůli zásadovému postoji věrnosti zjevené pravdě přibývá geometrickou řadou. Stačí jen veřejně zaujmout negativní stanovisko k genderové a LGBT ideologii nebo se vyslovit proti jednopohlavnímu partnerství či dokonce „manželství“, proti potratům, oplození in vitro, antikoncepci a eutanazii.

Přijmu-li ústrky, konec kariéry nebo dokonce vyhození z práce kvůli tomu jako svědectví pro Krista, mám tajemný podíl na Jeho spásonosném utrpení na Kalvárii. Toho se mohu dočkat i v pokoncilní církvi, když se např. vyslovím proti žehnání jednopohlavním párům a jiným smilníkům, proti tezím, že všechna náboženství vedou k Bohu, proti spoluúčasti vysokých církevních hodnostářů na slavnostech ke cti pohanských božstev (pachamamy apod.) nebo proti nespravedlivému omezování tradičního ritu mše sv. I toto je určitá forma nekrvavého mučednictví pro Krista. Matko Boží Nanebevzatá, vypros nám prosíme hojnost milostí, abychom projevili občanskou statečnost a nebáli se hájit Boží pravdu, kterou nám zjevil Tvůj Syn, i za cenu obětí, neboť neexistuje jiná cesta ke spáse, jež vyvrcholí při posledním soudu, kde budeme mít, pokud vytrváme, totéž oslavené tělo, s jakým jsi Ty byla vzata do nebe. Amen.