Radostná zpráva z Iráku: 450 dětí u prvního sv. přijímání

Navzdory napjaté situaci na Blízkém východě i v samotném Iráku proběhly v syrskokatolické eparchii (biskupství) v Quaraqoši na severu země v posledním měsíci tradiční obřady prvního sv. přijímání. Syrskokatolická církev je jednou z východních církví sjednocených se Sv. stolcem, která používá syrský ritus se syrským jazykem (mrtvým). Svátost Eucharistie přijalo v tomto teritoriu přes 450 chlapců a děvčat.

V kázání u příležitosti této slavnosti syrskokatolický arcibiskup Mosulu – Junan (Benedict Qusay Mubarak Abdullah) Hano pochválil nezlomnou víru místní katolické komunity. Zdůraznil odhodlání věřících vrátit se po vyhnání před více než deseti lety zpět do země svých předků. „Když vidíme tuto zářící radost dětí přijímajících poprvé Tělo Páně i jejich rodin, tak víme, že naše rodiny přetrvávají a naše Církev se stále rozvíjí a vzkvétá,“ řekl 43letý arcibiskup. Poukázal též na klíčovou úlohu rodin při předávání víry dětem. Konstatoval: „Když otec a matka jsou sjednoceni ve víře, tak rodina se stává strážní věží odolnou vůči pokušením, špatnostem a morální zkaženosti.“

Křesťané z Qaraqoše a okolí byli násilím vyhnáni 6. srpna 2014, kdy zemi zabral tzv. Islámský stát (IS). Tito lidé měli na výběr mezi přijetím islámu nebo emigrací. Vybrali si to druhé a zachovali věrnost Kristu. Po r. 2017, kdy toto území bylo osvobozeno od IS, se dosud cca polovina katolíků syrského obřadu vrátila zpět (27 tisíc z původních 55 tisíc) a opět obnovila svatyně zničené IS.

Velká Británie na cestě do pekla

„V Británii vládne zlo,“ napsal tamní publicista Carl Benjamin. A kanál „Richard the Fourth“ k tomu dodává: „Liberálové se vyžívají v dětských obětech.“ Dle statistických propočtů se má do konce století snížit počet původních bílých Britů na pouhou jednu třetinu dnešního stavu. Příčinou je imigrace z jiných kontinentů, zejména z islámských zemí. Muslimové mají početné rodiny, zatímco bílá populace vymírá. Do toho nyní vstupuje nová potratová legislativa. Dolní komora parlamentu totiž odhlasovala poměrem 379 hlasů ku 137 absolutní beztrestnost pro umělý potrat až do porodu. Dosud byl tento zákrok legální a beztrestný do 24. týdne těhotenství, pozdější pouze v krajních případech a se souhlasem dvou lékařů.

Uvedenou ještě větší liberalizaci potratů již delší dobu požaduje labouristická vláda premiéra Kiera Starmera, údajně „na ochranu žen“. Poslankyně vládnoucí labouristické strany Tonia Antoniazziová uvedla, že původní potratový zákon ze 60. let minulého století je už „zastaralý“ a nemožnost zabít dítě až do jeho narození znamená prý pro ženy „nespravedlnost a krutost, která musí být zastavena“. Poslanci, kteří s touto změnou nesouhlasí, argumentují tím, že nový zákon nejenom zvýší už tak vysoký počet potratů, ale dokonce „vydláždí cestu k abortům na základě výběru pohlaví“. V současnosti je míra umělých potratů nejvyšší v historii – v Anglii a ve Walesu jich bylo minulý rok vykonáno 253 tisíc, ve Skotsku 19 tisíc.

Katolický arcibiskup z Liverpoolu John Sherrington k tomu řekl, že angličtí a waleští biskupové jsou tímto vývojem „hluboce znepokojení“. „Nový článek 1 ruší jakoukoliv trestněprávní odpovědnost pro ženy, které podstoupí potrat z jakéhokoliv důvodu a kdykoliv, a to až do porodu a dokonce při jeho průběhu (!!!),“ uvedl arcibiskup.

Zákon platí pouze pro Angli a Wales, musí ho ještě schválit Horní komora lordů, což je ale pouhá formalita. Deník The Telegraph k tomu publikoval anketu, podle níž 92 procent čtenářů nesouhlasí s touto novelou zákona. Jejich komentáře jsou např. tohoto znění: „Británie se dnes stává zemí hlubokého zla. Je na čase, aby byla odstřihnutá od zbytku světa a aby se jí ostatní vyhýbali pro její nemravnost.“ „Stydím se za svou zemi.“ „Jsem zhnusená.“

Svaz německé katolické mládeže veřejně pro potraty

Oficiální BDKJ (Svaz německé katolické mládeže) mající schválení německé Biskupské konference se účastnil letošního bavorského Pochodu pro život v Mnichově. Jenže nikoli na straně obránců života, ale naopak společně s propotratovou organizací „My Body my Choise“ proti nim s požadavkem totální liberalizace potratů. Komunita na obranu lidského života „Lebensrecht“ (Právo na život) napsala dopis mnichovskému kardinálu Reinhardu Marxovi, kde poukázala na platný Kodex kanonického práva (CIC), který stanoví exkomunikaci pro každého, kdo potraty „vykonává, nabádá k nim nebo je schvaluje“. Obhájci života požadují, aby kardinál Marx vyhlásil exkomunikaci členů BDKJ a nařídil jim škrtnout si ze svého názvu písmeno K (katholisch). Dodnes nedostali žádnou odpověď.

Islamizace Vídně se zdá být neodvratná

V hlavním městě Rakouska tvoří v současné době děti muslimského vyznání v základních školách 41 procent žáků a žákyň. Toto číslo se rok od roku zvyšuje, loni to bylo 39 procent. Dětí katolického vyznání, které se (resp. jejich rodiče) k němu hlásí, tvoří pouhých 17 procent, tedy méně než polovinu počtu muslimských dětí. Bude-li daný vývoj tímto tempem pokračovat, tak za 20 let by měl činit počet muslimských žáků a žákyň 80 procent. Současně s tím masově narůstají ve školách případy teroru ze strany islámských dětských gangů, s nimiž si učitelé nevědí rady. Takové jsou důsledky muslimské imigrace.

Žaloba lékaře kvůli nemožnosti vykonávat potraty

V německém městě Lippstadt fungovala již delší dobu evangelická klinika včetně porodnicko-gynekologického oddělení. Německá evangelická církev žel akceptuje potraty, proto profesor gynekologie Joachim Volz, který na ní působil, je tam mohl vykonávat. Z ekonomických důvodů se však musela tato nemocnice spojit s katolickou klinikou Nejsvětější Trojice. Její zástupci trvali na zákazu abortů a prosadili ho. Profesoru Volzovi nastaly „zlé časy“. Odmítl se podřídit a dále potraty přes zákaz prováděl. Vedení spojené katolicko-evangelické kliniky mu proto poslalo vytýkací dopis, v němž pohrozilo, že jestli okamžitě s potraty nepřestane, bude propuštěn. Ekonomicky by to pro něho vůbec nic neznamenalo, neboť provozuje v sousedním městě Bielefeldu svoji soukromou kliniku zaměřenou specielně na potraty. Přesto ale vznesl soudní žalobu proti vedení lippstadské kliniky za to, že na ní nemůže zabíjet nenarozené děti. Prý jsou „porušována jeho profesní práva“. Na jeho stranu se postavil spolek „Pro Choise“, hlavní organizace bojující za „právo ženy svobodně se rozhodnout pro potrat“. Rozhodnutí soudu dosud nepadlo. Drzost vrahů nenarozených dětí ale nezná mezí, nestačí jim, že ve většině zdravotnických zařízení lze potraty vykonávat, jim vadí už i to, že jsou dosud i taková, která to odmítají. Potraty zkrátka a dobře musí být praktikovány absolutně všude bez výjimky.

Gejové utýrali adoptivního chlapečka k smrti

27. července r. 2023 16timěsíční Preston Davey – v úplném bezvědomí – byl převezen do nemocnice Blackpool Victoria v hrabství Lancashire ve Velké Británii. Na těle měl stopy zranění, které ukazovaly jednoznačně na systematické sexuální zneužívání a fyzické násilí. Pracovníci nemocnice ihned upozornili orgány činné v trestním řízení. Dítě se ale nepodařilo zachránit, Preston zemřel ještě téhož dne.

Párek gejů – 36letý Jamie Varley (středoškolský profesor) a 31letý John McGowan-Fazakerley – zhruba tři měsíce předtím podstoupili proces adopce Prestona. Ve Velké Británii může dítě, které si rodiče vyberou k adopci, s nimi již od počátku bydlet, státní instituce však rodinu sledují a na základě toho potom vynesou konečné rozhodnutí, jestli dítě zůstane v adopci s nimi trvale nebo ne. Jak je možné, že sledující instituce tady neshledaly nic závadného? Pravděpodobně tady zapůsobil teror politické korektnosti, který nedovoluje vznést jakékoliv podezření vůči homosexuálním párům, protože pracovníci by se vystavili nebezpečí obvinění z homofobie. Proto děti adoptované homosexuály nemají nikde zastání.

Horor s maličkým Prestonem byl odhalen teprve před několika dny, kdy britská prokuratura vznesla proti uvedenému homosexuálnímu páru žalobu. Podle obžalovacího spisu tito gejové chlapce sexuálně týrali, fotografovali za účelem pořízení dětské pornografie a fyzicky mučili, čímž způsobili jeho smrt. Vinu na tomto strašlivém zločinu však nenesou pouze tito dva zvrhlíci, nýbrž vůbec atmosféra politické korektnosti, která vyžaduje entuziastické vítání adopce dětí homosexuálními a lesbickými páry jako společenskou povinnost. A zatím za zavřenými dveřmi se v tomto případě odehrávalo skutečné peklo. Proč Preston zemřel? Proto, poněvadž ve Velké Británii lobby LGBT dosáhlo svého: jednopohlavní páry mohou dostat dítě do adopce.

Papež Lev XIV. hromadně blahořečí 179 osob

Viditelná hlava Katolické církve provede beatifikaci 179 mučedníků pro Krista ve 20. století. Jedná se převážně o oběti nacistického a komunistického pronásledování katolíků. Jde o francouzské kněze a laiky, kteří v letech 1944–5 byli od německých hitlerovců zabiti „z nenávisti ke katolické víře“. Dále to jsou dvě skupiny španělských katolíků kolem kněží Manuela Izquierda a Antonia Montanese, kteří se stali obětmi komunistů a zednářů v průběhu španělské občanské války let 1936–9, rovněž „z nenávisti ke katolické víře“. Pro blahořečení a svatořečení nemusí v případech položení života pro pravou víru Kristovu být předložen žádný důkaz ve formě zázraku,

Sebevražedný atentátník zabil v kostele v Damašku 13 lidí

Jak informovalo syrské ministerstvo zdravotnictví, sebevražedný atentátník v neděli 22. června v pravoslavném chrámu Mar Elias v hlavním městě Damašku v průběhu liturgie zabil 13 osob a 53 zranil. Britská agentura Reuters však přinesla zprávu o 15 obětech na životech.

K atentátu došlo během celebrace liturgie v kostele plném lidí. Očitý svědek řekl v nahrávce šířené internetem, že pachatel vstoupil do chrámu, začal nejprve střílet do lidí a potom odpálil detonační materiál umístěný na svém těle. Tuto informaci potvrdilo též syrské ministerstvo vnitra. To také oznámilo, že atentátník se hlásil k Islámskému státu.

Reformu Církve nelze uskutečnit bez tradičního ritu

Letošní pěší pouť mladých tradičních katolíků z Paříže do Chartres 7.–9. června se účastnilo rekordních téměř 20 tisíc osob, v drtivé většině mladých. Jde o vzdálenost 100 km. Putovalo se tři dny s modlitbami a písněmi. Denně se sloužila tradiční mše sv., mezi účastníky byli i kněží. Ukazuje se jednoznačně, že zájem mladých katolíků o tradiční liturgii nezadržitelně stoupá. Nejde sice o masový jev, ale o pozvolný setrvalý nárůst. Ten doprovází i zvyšující se počet kněžských a řeholních povolání pro tradiční ritus. Je zřejmé, že reformu Katolické církve, po níž se dnes tolik volá, nelze realizovat bez tohoto obřadu platného více než tisíc let.

Biskup Kohlgraf: Písmo sv. dnes již není závazné?

Biskup Peter Kohlgraf z Mohuče v Německu tvrdí, že Písmo svaté neříká na téma homosexualismu nic, co by bylo závazné i dnes. Proto prý se musí změnit i nauka Církve v tomto bodě. Jde o klasickou tezi progresivních a progejovských teologů. Písmo sv. údajně nezná fenomén homosexualismu tak, jak ho známe na základě vědeckých poznatků dnes my, proto jeho učení o pohlavním styku dvou mužů a dvou žen není dnes použitelné.

Podle biskupa Kohlgrafa stanovisko Bible na téma homosexualismu nesmí být chápáno jako „neměnné bez ohledu na dobu“. Nutno prý chápat slova Písma sv. v jeho pravém kontextu, sdělil biskup Kohlgraf v rozhovoru pro německou rozhlasovou stanici SWR.

„Nevezmu přece nějakou větu z Bible a neřeknu: tato věta se týká každého,“ prohlásil. To prý platí dnes právě o pasážích na téma homosexualismu. Místo neustálého opakování biblických veršů je třeba podle biskupa řídit se spíše poznatky současné vědy.

Katolická církev hlásá, že homosexuální činy jsou hříšné, protože odporují lidské přirozenosti. Mluví o tom nejen Starý, ale i Nový zákon, především sv. Pavel ve svých listech. Tak učili i otcové a učitelé Církve, mimo jiné i sv. Tomáš Akvinský. Rovněž tak i ve 20., století Katolická církev zdůrazňovala hříšnost homosexualismu. Mimochodem, pokud se biskupů Kohlgraf dovolává moderní vědy, tak právě ona konstatuje, že nebyl objeven žádný genom homosexuality, jenž by dokazoval vrozenost tohoto chování.

Brazilský biskup pomohl své ovdovělé matce realizovat řeholní povolání

Mons. Henrique Aparecida de Lima je biskupem v brazilském Doaredos. Jeho ovdovělá matka nyní vstoupila do kláštera, kde se věnuje jako sestra Sebastiana péči o osoby závislé na drogách a alkoholu. Již jako mladistvá cítila povolání k řeholnímu životu, otec ale, rolník na venkově, ji z ekonomických důvodů přinutil ke sňatku. Stala se matkou devíti dětí, z nichž Henrique vstoupil do řádu redemptoristů a později přijal biskupské svěcení. Protože matka mu několikrát vyprávěla, že vlastně se neměla vdávat, neboť jejím povoláním bylo sloužit Bohu jako řeholní sestra, povzbudil ji nyní, když ovdověla, aby realizovala toto Boží volání ze svého mládí.