Modlitba k Panně Marii Nanebevzaté


Ó veliká, vznešená a přeslavná Paní. Padáme na kolena před Tvým trůnem a pozdravujeme Tě z tohoto slzavého údolí. Máme radost z nesmírné slávy, kterou Tě vyznamenal Bůh. Ó nezapomínej na nás, své ubohé sluhy, když nyní vládneš jako královna nebes a země. Nezdráhej se obrátit k nám ubohým oči ze svého vznešeného trůnu! Čím jsi blíže prameni milostí, tím více nás jimi můžeš zahrnouti. Z nebe vidíš lépe naše útrapy, proto musíš míti s námi také větší soustrast a více nám pomáhat. Učiň, abychom Ti věrně sloužili zde na zemi, abychom Tě pak jednou mohli velebiti v nebi.

Dnes, kdy ses stala královnou vesmíru, zasvěcujeme se Tvé službě. Potěš i nás o této slavnosti a přijmi nás za své poddané. Vždyť jsi naše Matka. Ó Matko nejsladší, Matko nejlepší, Tvé oltáře jsou obléhány tolika lidmi, kteří Ti přednášejí své prosby. Jedni Tě žádají o zdraví, druzí o pomoc v bídě, jiní o dobrou žeň, jiní o získání soudní pře. My však Tě prosíme o milosti Tvému srdci nejmilejší: Vypros nám pokoru, odloučenost od světa, odevzdanost do vůle Boží. Vypros nám svatou lásku k Bohu, dobrou smrt a nebe.

Ó Paní, změň nás z hříšníků ve světce! Učiň tento zázrak, jenž Tě oslaví víc, než kdybys vrátila zrak tisícům slepců a vzkřísila k životu tisíce mrtvých. Ty jsi u Boha tak mocná. Tobě stačí jen říci, že jsi jeho Matka, jeho nejmilejší, jeho milostiplná. Co pak by Ti mohl odepříti? Ó nekrásnější Královno, neodvažujeme se žádat, abychom Tě směli uvidět zaživa na zemi. Chceme však přijíti do nebe, abychom tam na Tebe patřili. Ty nám to musíš vyprosit. Tak pevně doufáme. Amen. Amen.

Sv. Alfons de Liguori: Chvály mariánské, úvaha VIII., závěr