Kardinál Gerhard Müller o skutečných kořenech rouhání na olympiádě


Inaugurace letošních Olympijských her byla úzce spojena s protikřesťanským fanatismem krvavé Francouzské revoluce. Ti, kteří se v duchu LGBT vysmívali křesťanům, se ale nebudou smát dlouho. Revoluce je jak Saturn, vždycky požírá vlastní děti. Píše o tom kard. Gerhard Müller:

Naprosto nelidské scény, jimiž se ideologové LGBT při ceremonii zahájení Olympijských her vysmívali nejen Poslední večeři, ale i své vlastní lidské důstojnosti, navazují otevřeně na kampaň jakobínů v době Francouzské revoluce pro dechristianizaci Francie. Na vrcholu antikatolického šílenství 10. listopadu r. 1793 francouzští revolucionáři uvedli do pařížské katedrály Notre Dame nahou ženu jako bohyni rozumu, která předváděla na oltáři své sexuální perverze.

Rouhačská obscénnost zaměřená proti náboženství je nerozlučně spjata s fyzickým i psychickým násilím vůči věřícím křesťanům. S „kultem rozumu a svobody“ byl spojen velký teror, jehož obětí se staly statisíce a miliony nevinných lidí v různých ateistických totalitních systémech – počínaje jakobíny, mistry gilotiny – přes nacisty a komunisty až do dneška, kdy křesťané jsou nejpronásledovanější skupinou na světě.

Ideologie woke (pozn. překl.: ideologie krajního rovnostářství a údajné ochrany menšin, zejména sexuálních) na Západě má výrazné ateistické kořeny, je prosáklá nenávistí k Ježíši Kristu a maximálním odporem ke Katolické církvi. Projevuje se diskriminací křesťanů počínaje brutálními urážkami a konče soudními výroky za domnělé „zločiny proti lidskosti“, na jejichž základě např. jsou odebírány děti rodičům, kteří nesouhlasí s mrzačením jejich genitálií ve jménu „sebeurčení o vlastním pohlaví“.

Francouzské státní autority používají ideologii laicismu na ospravedlnění svého souhlasu s divadelní scénou nepřátelskou vůči křesťanům a pohrdající člověkem. Laicismus v žádné míře neznamená náboženskou neutralitu státu, je pouze zástěrkou brutálního porušování práv člověka na svobodu náboženství a svědomí. Dává se najevo nadšení z inkluze „probuzených“ osob v zemi, kde cca 200 let jsou katolíci systematicky vylučováni z veřejného života a zlostně diskriminováni.

F. Goya: Když rozum spí, budí se démoni (1797)

Tito lidé si ale neuvědomují, že hodili do bláta čest Francie, která jako země i jako kultura za všechno vděčí křesťanství. V návalu duchovního šílenství se sami odhazují na dlažbu. Pohrdání náboženstvím a svědomím vede ve svém důsledku k psychickému teroru a násilí. Organizátoři olympiády by se měli podívat na obraz Franciska Goi z r. 1797. Má titul: „Když rozum spí, budí se démoni“. Saturn/Kronos je v mytologii dítětem božstev Urana a Gai, ikony nového klimatického náboženství. Kronos, což znamená čas, požírá ale všechno včetně novopohanských ideologií.

F. Goya: Saturn požírá svého syna (1820)

Již apoštol Pavel popsal sebevražedné důsledky pohrdání rozumem otevřeným Bohu, které je spojeno s popřením věčné Boží moci i samotného Jeho Božství. „Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla…“ (Řím 1, 24).

Vysmívání se Poslední večeři duchovně vykořeněnými a psychicky těžce narušenými herci, jejich chlebodárci a těmi, kteří to celé financovali, bylo aktem duchovního terorismu, který se nakonec obrátí proti jeho pachatelům. „Revoluce je jako Saturn, požírá vlastní děti, a na konci rodí despotismus ve vší jeho ohavnosti“ – to jsou poslední slova Pierra Verniauda, vůdce girondistů, která vyslovil na popravišti. Jakobíni, kteří kráčeli v avantgardě protikřesťanské kulturní revoluce, jej na cestě pod gilotinu rychle následovali.

Nás ale tyto historicko-filozofické reflexe zajímají méně než slovo Boží. To nám ukazuje cestu, přesahuje všechnu lidskou moudrost a i těm, kteří bloudí, poskytuje naději na únik z vězení jejich perverze a hlouposti: „Já nechci smrt hříšníka, ale aby se odvrátil od své zlé cesty a žil“ (Ez 33, 11).

Zdroj: Článek „Kard. Gerhard Müller o prawdziwych korzeniach zepsucia na Olimpiadzie“ in www.pch24 30. 7. 2024