Katolická církev každoročně slaví ve dnech 18.–25.ledna tzv. Týden modliteb za jednotu křesťanů. Ekumenismus na počátku roku 2024 vypadá přitom v mnoha ohledech jinak než ještě třeba před 10 lety. Dialog se stal druhořadým, dnes se počítají především ekumenické činy. Teologické rozdíly ztratily jakýkoliv význam. Byly obětovány ve prospěch vyvolání iluze viditelné jednoty.

Falešná jednota s anglikány

13. září r. 1896 papež Lev XIII. publikoval apoštolský list Apostolicae curae, kde napsal, že svěcení v tzv. anglikánské církvi jsou neplatná. Od doby II. vatikánského koncilu však Katolická církev v praxi postupuje tak, jako kdyby odmítla tuto nauku, neboť při oficiálních setkáních s anglikány – jakož i s jinými protestanty – užívá při jejich oslovení tituly biskupa aj., jimiž se označují anglikánští duchovní. V minulém roce však toto faktické odmítnutí nauky Lva XIII. dostalo úplně jiný rozměr. V dubnu r. 2023 v bazilice sv. Jana v Lateráně skupina anglikánů v čele se svým „biskupem“ sloužila svoji liturgii. To vyvolalo velký skandál a správa baziliky se omluvila. Prý šlo jenom o komunikační omyl: domnívali se, že liturgii budou sloužit katolíci a nikoli anglikáni. Je to sice krkolomné vysvětlení, nicméně bylo přijato.

Jenže dnes již ho není zapotřebí. 26. ledna r. 2024 Justin Welby, tzv. arcibiskup Canterbury, odsloužil anglikánskou liturgii v katolické bazilice sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově v Římě. Učinil tak s osobním souhlasem papeže Františka, což připomenul hned na počátku obřadu. Papež se choval tak, jakoby uznával Welbyho svěcení, ačkoliv k tomu neexistují žádné důvody. V homilii, kterou František sám předtím pronesl při ekumenické pobožnosti slavené společně s Welbym, řekl, že rozdíly nás dnes nesmí příliš zajímat, neboť důležitá je především vzájemná platnost křtu: nutno odmítnout mentalitu „barikády“ a koncentrace na „vlastním zájmu“ a místo toho vytvářet budoucnost právě na základě svátosti křtu.

Projekt holandských protestantů

U příležitosti Týdne modliteb za jednotu křesťanů vystoupili s avantgardní ekumenickou iniciativou Holanďané. Katolíci i evangelíci sdružení ve skupině „Platform Rome Reformatie” navrhli prostě úplnou jednotu při zachování dosavadních rozdílů. Katolická církev by se měla s protestanty sjednotit pod heslem „jednota v různosti“ nebo též „smíření protikladů“. Holanďané navrhli několik konkrétních kroků.

Prvním by mělo být vytvoření novátorského „protestantského ritu“, jenž by spojoval obě vyznání. Druhým zavedení interkomunia, tj. dovolit katolíkům účastnit se protestantské tzv. večeře Páně a přijímat na ní, podobně protestantům na katolické mši. Katolíci by měli též uznat protestantské pastory za právoplatné duchovní a protestanté přijmout autoritu papeže jako „pastýře pastýřů“. Holandská iniciativa je specifická tím, že se pod ni podepsal i katolický biskup Gerard de Korte z diecéze ’s-Hertogenbosch.

„Eucharistická pohostinnost“ v Německu

Nejdále zašla ekumenická aktivita v Německu. 18. ledna, tj. hned na počátku Týdne modliteb za jednotu, se objevil na stránkách portálu „Aussicht Online” signifikantní rozhovor s proboštem katedrální kapituly diecéze Osnabrück P. Reinhardem Molitorem a s evangelickým pastorem Güntherem Baumem. Oba duchovní vyprávěli o tzv. „eucharistické pohostinnosti“ v Osnabrücku. Již v březnu r. 2023 diecézní biskup Franz-Josef Bode odsouhlasil přípravný dokument vypracovaný ekumenickou diecézní komisí pod titulem „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu“.

V dokumentu se zavádí možnost přistupování katolíků k přijímání na tzv. večeři Páně a naopak protestantů na katolické mši sv. u tzv. „častých ekumenických příležitostech“ („ökumenisch dichte Gelegenheiten”). Jedná se o nábožensky smíšené svatby, křty dětí ze smíšených manželství nebo o mše či tzv. večeře Páně k uctění nějaké významné osobnosti. Dokument „Vstaň a jez“ rozhodně netvrdí, že zavádí „interkomunio“, tj. postavení na roveň katolické Eucharistie a protestantské večeře. Místo toho mluví o „eucharistické pohostinnosti“ (něm. „Eucharistische Gastfreundschaft”). Tímto způsobem se autoři textu chtějí vyhnout kritice, že si osobují kompetenci Sv. stolce a předkládají své pastorační řešení místo doktrinálního. Ve skutečnosti však právě v Osnabrücku – jako v první diecézi v Německu a na celém světě – bylo protestantům umožněno oficiálně přijímat na katolické mši sv. Dokument „Vstaň a jez“ vůbec nevyžaduje od protestanta, aby změnil své přesvědčení na téma Eucharistie, může klidně o tom dále věřit, co věřil vždycky. Jak ale přiznal samotný pastor Baum, po protestantských tzv. večeřích v Osnabrücku zbytky chleba podávaného věřícím si sbírají rolníci a krmí jím husy. Nyní titíž lidé budou moci přijímat skutečné Tělo Kristovo.

Společenství… sodomie?

Jakoby toho všeho nebylo málo, rozvíjí se též – omlouvám se za výraz – sodomský ekumenismus. V prvé řadě se to týká anglikánů, ale protestanté je rychle dohánějí. Neslavná deklarace Fiducia supplicans byla nikoli náhodou publikována právě 18. prosince r. 2023. Přesně den předtím 17. prosince zavedla tzv. anglikánská církev v Anglii žehnání homosexuálním svazkům. Katolíci i anglikáni tak téměř současně překročili to, co se dříve zdálo být nepřekročitelné: žehnání párům, které vytvářejí svůj vztah na hříchu volajícím o pomstu do nebe. V obou komunitách to vyvolalo obrovskou nevoli, především zarytý odpor Afričanů. Nicméně pro jedny i pro druhé toto vstřícné gesto vůči hnutí LGBT bylo důležitější než dobré vztahy s věřícími černého kontinentu. Při té příležitosti se také upevnily ekumenické vazby, dodejme, že právě díky sodomii.

Zároveň se velmi dobře rozvíjejí ekumenické organizace LGBT, především v německojazyčném prostoru. U našich západních sousedů již r. 1977 vznikla organizace pod názvem „Homosexuelle und Kirche”, čili „Homosexuálové a Církev”. Od prvopočátku měla ekumenický profil. Na okraj nutno dodat, že také … pedofilní. K této skupině náležel mj. známý psychiatr a sociolog Helmut Kentler, který zařizoval u německých Jugendamtů (úřadů pro mládež) adopce chlapců do rukou pedofilů se záměrem udržování sexuálních vztahů adoptivních rodičů se svými svěřenci, což prý mělo upevnit jejich vazbu. Od 70. až do 90. let v „Homosexuelle und Kirche” schvalování pedofilie spočívající prý na „dobrovolném souhlase“ obou stran bylo něčím normálním. Dnes tato skupina svůj postoj poněkud koriguje. Ale vraťme se k vlastnímu tématu: r. 1985 následně vznikla jiná ekumenická komunita pod názvem „Lesben in der Kirche”, čili „Lesby v Církvi”. Později už jich byla celá řada. Nedávno např. oslavila 25 let své existence ekumenická „Komunita různosti“ („Queergemeinde”) z Münsteru. Na oslavách byl přítomen emeritní pomocný biskup a ordinář diecéze poslal svoji srdečnou gratulaci.

Jiní mají toho dost…

Čtenář si jistě všiml, že všechny tyto výše popsané iniciativy se týkají křesťanů s liberálními názory. Anglikáni z Velké Británie, holandští protestanté, němečtí evangelíci… Žádná z těchto komunit nevyznává ortodoxní morální nauku, zato však všechny ochotně a těsně spolupracují s progresivní agendou světského mainstreamu. Aktivity Sv. stolce vzbuzují stále větší odpor u těch, kdo zastávají opačné stanovisko. Co je horší – týká se to zejména pravoslavných křesťanů, čili těch, kteří z doktrinálního hlediska jsou katolíkům nejblíže. Zdá se, že v důsledku vypuknutí války na Ukrajině a neúspěšných pokusů o sblížení s Moskvou papež František již „udělal nad pravoslavím kříž“ a o to více usiluje nyní o jednotu s těmi, s nimiž má shodné nebo blízké postoje: se západními progresisty.

Zavádění na scestí

Všechno probíhá na oltáři zdání a lži. Nauka Církve o anglikánech se nezměnila, protože se změnit nemůže: anglikáni přece nevěří v obětní charakter mše sv. a odmítají reálnou přítomnost Ježíše Krista pod eucharistickými způsobami. Jací jsou to tedy biskupové a kněží, když už pomineme otázku platnosti svěcení? Totéž platí i o protestantech: chtějí přistupovat ke sv. přijímání, ale pro ně je to pouze chléb, který možno po obřadu hodit husám. V jistém slova smyslu mají pravdu: na jejich tzv. večeřích Páně je to skutečně jenom chléb, ale na mši sv. reálné Tělo Kristovo. Viditelná jednota před pravdou – to je šíleně znepokojující. Katechismus, opírající se o jasné předpovědi Písma sv. (sv. Pavel, sv. Jan), poukazuje na „poslední zkoušku“ pro Církev spojenou s „podvodným náboženstvím“, které poskytne lidem „zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odmítnutí pravdy“.

Není snad zdánlivá jednota křesťanů, a ještě více jednota v žehnání hříchu, právě takovým podvodem?

Zdroj: Článek „Fałszywy ekumenizm. Sodomia, kłamstwa i profanacje“ in www.pch24.pl 1. 2. 2024