Všechno nejdůležitější v Ježíšově životě se uskutečnilo za spoluúčasti Panny Marie. Není proto nic divného, že když se Jeho opětovný příchod jeví jako něco, co je nám stále blíže, Ona… se vrací taktéž. A stejně jako před 2 000 lety Ho znovu ohlašuje, prosí o milosti a setrvává věrně uprostřed těch, kteří ztratili víru.

Panna Maria se jako první dozvěděla, že po staletí očekávaný Mesiáš přichází, že se narodí již za několik měsíců. Oznámil jí to archanděl Gabriel. Věděla o tom jako úplně první ze všech lidí, mohla vcelku přesně určit datum Jeho příchodu a podělit se o tuto radostnou zprávu s těmi, které uznala za hodné to vědět.

A taky se o tuto novinu podělila. Věděla totiž, že je natolik významná, že stojí za to překonat všechny těžkosti, aby byla oznámena světu! Stává se tak první apoštolkou a první učitelkou Církve, ukazujíc, že neexistují překážky, které by se nedaly překonat kvůli ohlašování Spasitelova příchodu! Vydává se tudíž v požehnaném stavu pěšky přes hory ke své příbuzné Alžbětě. Ujde přitom více než 100 km! A to kvůli tomu, aby hlásala slávu Toho, který shlédl na poníženost své služebnice a učinil, že od této chvíle ji budou blahoslavit všechna pokolení!

Vždy se Synem

Kristus Jí věnuje třicet let svého života, aby následně učil svět po dobu… tří let. Když má vykonat svůj první zázrak, uskuteční se tak… na Její přímluvu. Vždyť správcové svatby v Káně Galilejské se obracejí na Ni a prosí Ji o pomoc v momentě, kdy pochybělo víno. A Ona se za ně u svého Syna přimluví! Kristus Pán přece až po Matčině přímluvě vykoná zázrak proměnění vody ve víno.

Když je Pán Ježíš odsouzen k smrti, Matka je s Ním od počátku Jeho křížové cesty až do závěrečného „Dokonáno je“. Trpí spolu s Ním. A když apoštolové prchají, propadají zoufalství a ztrácejí naději na předpovídané Zmrtvýchvstání, Ona nepřestává věřit. Nadále věří tomu, že se Její Syn vrátí. Na Bílou sobotu je to Ona, jak napsal Plinio Corrêa de Oliveira, kdo je Církví, pouze Ona si tehdy uchovala víru. Proto je dodnes sobota dnem zasvěceným Panně Marii.

A nakonec Zmrtvýchvstání. Stará křesťanská tradice hovoří o tom, že Matka nešla s ženami ke hrobu proto, že věděla, že Ježíš v něm už neleží. Věděla, jelikož nejprve se zjevil právě Jí – psal o tom např. Ignác z Loyoly, věřil tomu Jan Pavel II., jak dokládají jeho katecheze z května r. 1997.

Panna Maria nám tak skrze své věrné fiat dala všem Božího Syna. Byla prvním svatostánkem. Usnadňovala přístup ke Spasiteli a již za Jeho života u Něho vyprošovala milosti pro ty, kdo Ji o to prosili. Soucítila s Ukřižovaným a vytrvala jako skála Církve, když ostatní zapochybovali.

Nemůžeme se proto divit, když se dnes, 2 000 let po oněch událostech, v době běsnící protikřesťanské revoluce, Panna Maria vrací. Přesně podle předpovědí Janovy Apokalypsy se má zjevit oděná sluncem a připravit svět na druhý příchod svého Syna.

Zjevující se Matka

Proto se též v dnešní době Matka Boží zjevuje častěji než kdy předtím – reaguje na dění ve světě odklánějícího se od víry. V revoluční epoše započaté r. 1789 se ve Francii zjevuje hned několikrát! Nejprve v Paříži, kdy prostřednictvím Kateřiny Labouré věnuje věřícím Zázračnou medailku, aby měli na paměti, že zůstane jejich Přímluvkyní, a aby se nevzdávali navzdory protikřesťanskému útlaku. Francie nicméně namísto obrácení setrvala na svých revolučních pozicích. Matka tudíž přichází opět, tentokrát do La Saletty, aby varovala svět před zkázou. Žel, ve Francii opětně nedošla Její slova slyšení…

Slova Matky Boží však došla slyšení v Církvi založené Jejím Synem. Katolíci se k Ní začínají utíkat ještě naléhavěji, vroucněji, přičemž pohlížejí na neutěšený stav světa stejnýma očima jako Ona. Církev tehdy vyhlásila dogma o Neposkvrněném početí Panny Marie.

Posléze se Nejsvětější Panna zjevuje zase ve Francii – tentokrát v Lurdech. Oznamuje tam své jméno. „Jsem Neposkvrněné Početí,“ řekla tehdy. Potvrdila tím dogma vyhlášené Církví o čtyři roky dříve. Vypadá to, že chce dát Francouzům poslední šanci – znovu žádá o obrácení, avšak tentokrát přidává ještě důkaz pravosti svého zjevení, a sice pramen, jehož prostřednictvím dochází k mimořádným zázrakům. Navzdory desítkám uzdravení, z lékařského hlediska nevysvětlitelných, se Francie stále nemíní obrátit.

Matka Boží v důsledku toho již Francii dalšími spektakulárními zjeveními nevyznamenává. Stále touží být se svými dětmi, které se ovšem stále sveřepěji odvracejí od Církve svaté. Za místa svého zjevení tedy volí jiné evropské země, jako by tím chtěla zdůraznit, že Evropa, tato kolébka křesťanské civilizace, má ještě šanci na obrácení. Bohorodička se tak zjevuje v Gietrzwałdu, v době, kdy byl pod pruským záborem, a hovoří k polským dětem v jejich mateřštině. Toto poselství čteme jako ujištění o tom, že katolický polský národ období ujařmení přečká, zůstane-li věrný Církvi svaté. A navíc, že v takovém případě na něj ještě v dějinách světa čeká úkol spočívající ve splnění nějakého poslání. Za několik desetiletí to Pán Ježíš potvrdil svými slovy adresovanými sestře Faustyně.¹

Matka Boží se naposledy takto spektakulárním způsobem zjevila v Evropě r. 1917. V době, kdy se plody protifrancouzské revoluce rozšířily po celém kontinentě a kdy bylo těsně před výbuchem ještě strašlivější revoluce – bolševické. Panna Maria nás opětovně varuje před Božím trestem, před krizí Církve a opětovně nám nabízí svou pomoc a přímluvu. Dává nám konkrétní úkoly (každodenní modlitba růžence, pobožnost prvních sobot a zasvěcení Ruska Jejímu Srdci), jenže my… opětovně zklamáváme. Nejsvětější Panna nám nicméně dává ještě jeden příslib – slibuje, že navzdory úpadku víry přijde čas, kdy Její neposkvrněné Srdce zvítězí. A stane se to ještě před příchodem Jejího Syna.

Mezitím Církev, neustále pozorující svět a řídící se nadpřirozeným smyslem víry, vyhlašuje dogma o Nanebevzetí Panny Marie. Tímto znovu potvrdila výjimečnou roli Matky Boží v dějinách spásy. V dějinách, které trvají do naší současnosti.

Posléze si Panna Maria vybírá ke svému zjevení mimoevropské lokality. V r. 1973 se zjevuje v japonské Akitě a rwandském Kibeho. Jsou to právě Asie a Afrika, kde se dnes Kristův Ovčinec nejdynamičtěji rozrůstá. Při obou zjeveních Matka Boží hovoří již poněkolikáté o masové apostazi, o velké krizi v Církvi, o potřebě obrácení a modlitby svatého růžence…

Příměří s Marií

Nejsvětější Panna chce, abychom byli připraveni na druhý příchod Jejího Syna. Zároveň Ji rmoutí, že tolik lidí se vůbec nestará o spásu své duše. Tak jako před 2 000 lety nás připravuje na Spasitelův příchod. Tak jako tehdy nás vybízí k modlitbě. Tak jako pod křížem snáší i dnes s bolestí rány uštědřené Církvi svaté. Tak jako na Bílou sobotu vytrvává ve víře uprostřed nevěřícího davu.

Panna Maria, tak jako při prvním Kristově příchodu, touží i dnes být s Jeho učedníky. Touží s námi uzavřít příměří. Je však otázka, zda my chceme uzavřít příměří s Ní.

Zdroj: Článek „Maryja przygotuje nas na przyjście Syna“, in PCh24.pl 8. 12. 2023

Pozn. redacke: