V Katolické církvi po II. vatikánském koncilu se hlásají bludy naprosto oficiálně na církevních učilištích i z kazatelen. Jedním z nich, který zvláště nyní za pontifikátu papeže Františka se nebezpečně rozšiřuje, je tzv. proporcionalismus. Jde o chybné morální učení, že se nevyskytují žádné špatné skutky samy o sobě (tzv. intrinsece malum).

Církev od počátku učila, že existují skutky, které vždycky a za všech okolností jsou hříchy, tudíž špatné samy o sobě, a skutky, jež za jistých okolností jimi být nemusí. Toto rozlišení lze najít ve všech učebnicích morálky před koncilem. Tak např. úmyslná vražda (včetně umělého potratu) nebo mučení dětí jsou vždycky skutky špatnými samy o sobě, neexistuje situace, kdy by nebyly hříchem. Mohou se sice vyskytovat polehčující okolnosti, které hřích pachatele zeslabují, ale nikdy nelze říci, že se o žádný hřích nejedná. To platí také o smilstvu, cizoložství, umělé antikoncepci nebo praktikované homosexualitě. Hereze proporcionalismu však popírá existenci takových skutků špatných samých o sobě a tvrdí, že i tyto činy, pokud jejich pachatel sleduje objektivní dobro, mohou být bezhříšné.

Církevní magisterium tuto nauku opakovaně odsoudilo v řadě dokumentů už v 17. a 18. století, nejnověji tak učinil papež Jan Pavel II. v encyklikách „Veritatis Splendor“ r. 1993 a „Evangelium Vitae“ r. 1995. Americký katolický publicista a životopisec Jana Pavla II. George Weigel na stránkách časopisu „First Things“ polemizuje s názorem dnešních morálních teologů, že prý absolutní etické normy stanovící některé skutky jako špatné samy o sobě jsou chybné, neboť veškeré jednání člověka je determinované jeho životními okolnostmi. To je ovšem dle Weigla situační etika nejhoršího kalibru, kdy lze poukazem na determinaci „životními okolnostmi“ ospravedlnit i ty nejhorší a nejodpornější zločiny.

Weigel správně poukazuje na kontinuální rozvoj tohoto bludu už od 17. stol., kdy někteří morální teologové zastávali herezi laxismu. Nepopírali sice přímo existenci špatných skutků samých o sobě, ale jejich morální kazuistika kladla nadměrný důraz na polehčující okolnosti a subjektivní postoj pachatele. Papežové té doby takové postoje mnohokrát označili jako nepravověrné.

Ideovou oporu nalezly tyto názory v 18. stol. v nauce anglického filozofa skepticismu Davida Huma. Ten hlásal, že žádnou morální pravdu, byť zakódovanou ve svědomí člověka, např. že není dovoleno zabít nevinnou lidskou bytost, nelze poznat rozumem a tudíž ji považovat za správnou a pravdivou. Zde je myšlenkový kořen bludu proporcionalismu, jenž se následně rozvinul v tzv. německé klasické filozofii Hegla a Nietscheho a nalezl odezvu u katolických modernistů 20. stol. Navzdory odsouzení církevním magisteriem, navzdory oběma uvedeným encyklikám Jana Pavla II. se však na papežských univerzitách v Římě proporcionalismus vyučuje jako oficiální katolická doktrína, píše Weigel.

Např. v květnu r. 2022 jezuita P. Julio Martinez měl na Papežské univerzitě Gregorianum přednášku, v níž napadl encykliku Veritatis Splendor za „nedostatek rozlišování a zvažování okolností manželského a rodinného života“. Podle něj náleží tato problematika ryze do soukromé sféry člověka a Učitelskému úřadu Církve se k tomu nepřísluší vyjadřovat. P. Martinez proti tomu vyzvedl apoštolskou adhortaci papeže Františka „Amoris Laetitia“, jež prý respektuje práva člověka v této rovině a položila důraz na rozlišování a zvažování okolností. Velebil tento papežský dokument jako údajně „opravdovou a žádanou novotu v morální teologii“, jež „definitivně rozváže uzly uvázané předchozími dokumenty Veritatis Splendor a Humanae Vitae (encyklika Pavla VI. o umělé kontrole porodnosti r. 1968, pozn. autora)“. Zdůraznil také, že „neexistují žádné skutky samy o sobě vnitřně špatné“.

George Weigel toto ironicky komentoval poukazem na výrok známého spisovatele Georga Orwella: „Člověk opravdu musí být intelektuálem, aby uvěřil takovým věcem. Jinak by nemohl být tak hloupý.“ Weigel dále obrátil pozornost k faktu, že právě blud proporcionalismu sehrál rozhodující úlohu v apostazi německé církve posledních desetiletí, která se nejmarkantněji projevuje v souvislosti s tzv. synodální cestou a postojem mnoha biskupů v otázkách osob LGBT.

Tady už nejde o nějakou suchou teologickou debatu. Zde vůbec nelze říci s papežem Lvem X. z počátku 16. stol. na adresu Lutherova vystoupení, že „to se zase jenom mnichové hádají o slovíčka“. Jeho podcenění této situace se nakonec stalo pro Církev katastrofálním. Hereze proporcionalismu představuje jedno z jejich vážných ohrožení, zvláště když je hlásána samotným papežem a Vatikánem.

Zdroj: Článek “Powrót herezji. George Weigel: Teologowie znowu głoszą błąd proporcjonalizmu” in www.pch24.pl 13. 4. 2023