Tak jsme se octili již ve druhém měsíci dalšího volebního roku. Nejde mi však na tomto místě o nějaké politikum, to v žádném případě. Pro nás, pro křesťany, je totiž volební každý rok, a nejenom každý rok, ale i každý měsíc, týden, den, ba každý okamžik našeho života. V každé vteřině se přece rozhodujeme mezi tím, co uděláme, nebo naopak co neuděláme. V každé chvíli našeho života volíme mezi dobrem a zlem, mezi růstem ke svatosti a upadnutím do hříšnosti.

Kterýsi svatý řekl, že hříšným se člověk stane v jediné vteřině (tj. upadnutí), ovšem svatým se stává celý život (tj. růst). Zároveň platí fakt, že bez Boha svatosti nikdy nedosáhneme. Bez Boha bude měřítkem naší „svatosti“ naše vlastní já, což přiznejme, mělo-li tomu být doopravdy, není zrovna žádné terno.

„Kdo má Boha, má vše. Bůh samotný postačí,“ napsala svého času sv. Terezie z Àvily. Možná můžeme říct, že my Boha máme, ale má Bůh nás? Má naše srdce, naši duši, celé naše já? Jak to pak tedy je s oním prvním tvrzením – že my Boha máme? Jako co či jako koho Ho takto máme? Věříme v Boha, ale věříme Bohu? Volíme v každém roce, dni, okamžiku vždy Jeho? Chceme být s Ním, nechat se Jím milovat, objímat, vést?

S lidmi, kteří jsou nám blízcí, ten problém zpravidla nemáme. Kolikrát nás už nějaký projev jejich náklonnosti potěšil, jak jsme rádi v jejich přítomnosti. Třeba i jejich prostřednictvím nám dává náš Nebeský Otec poznat, jak nás musí milovat On, když nám tolik lásky či „aspoň“ srdečnosti dávají najevo oni.

Nakolik se však my přibližujeme Bohu jako k těm nejbližším a „dovolujeme“ Mu, aby nám dokázal, jak nás miluje? Nakolik my Mu prokazujeme lásku? Jak místo toho často volíme pravý opak toho, co bychom měli dělat, jak často stahujeme svou ruku před tou Jeho, jak často Mu ukazujeme záda, když nás chce obejmout, jak často je náš vztah k Němu vlažný, zevšednělý, odtažitý…

Volme tedy všichni správně, není to naše občanská povinnost, ale povinnost synů a dcer Toho, jehož oslovujeme „Abba, Otče!“ Je to však o dobrovolnosti, dobrý Bůh nikoho ke svatosti nenutí, zato však po každém z nás každou tu vteřinu, v níž se stáváme hříšnými, touží. Touží po tom, abychom měli všechno, abychom měli, abychom volili Jeho.