Zakladateli křesťanství, Bohočlověku Ježíši Kristu, ani ti největší nepřátelé nebyli schopni dokázat jediný hřích, jediný mravní poklesek. Je to logické, neboť Bůh nemůže hřešit. Apoštolé byli ovšem hříšnými lidmi jako všichni ostatní. Pán si je však ve své škole zformoval – a zbytek dokončil o Letnicích Duch Svatý. Stali se mravními velikány své doby budícími úctu. Taktéž apoštol národů sv. Pavel byl významnou autoritou s vysokým morálním profilem. Většina papežů, nástupců Krista a sv. Petra ve vedení Církve, vynikala mravní bezúhonností a často i svatostí života. Je sice pravdou, že v historii se žel často i u katolíků vyskytovaly těžké hříchy lží, podvodů, smilstva, násilí, krutosti atd., nicméně pramen křesťanství trvale zůstává křišťálově čistý. Se zcela bezhříšným Ježíšem Kristem tady stojí eticky vysoce kvalitní apoštolé, učedníci a vůbec prvotní křesťané. Lze říci totéž i o zakladatelích nekřesťanských náboženství a o původcích protikřesťanských ismů? Ani omylem, všude tady narazíme na zločince a amorální individua.

Jak např. vypadal mravní stav pronásledovatelů prvotních křesťanů? Především se jednalo o zkorumpovanou židovskou veleradu s Annášem a Kaifášem, loutkami v rukou místodržícího Pontia Pilata. Potom o římské císaře, z nichž Nero jako první začal křesťany ve velkém pronásledovat, byl to sadista, sexuální zvrhlík a masový vrah, taktéž jeho nástupci a pokračovatelé v likvidaci křesťanů.

A odpadlíci od Kristovy Církve? Už Řehoř, ve 4. stol. římskou císařskou mocí násilím dosazený biskup v Alexandrii, vyznávající Ariův blud popírající Božství Ježíšovo, zahájil svůj úřad vraždami katolíků, jeho vojáci ubíjeli katolické ženy v chrámech na oltářích, jak píše sv. Basil Veliký. I další heretikové ve starověku a ve středověku se zviditelňovali především hromadnými a krutými vraždami katolíků: nejprve v 5. stol. donatisté, ve středověku albigenští a husité.

V 7. stol. vznikl islám jako protiklad křesťanství, jeho zakladatel Mohamed mu vyhlásil nekompromisní boj. Jak vypadá srovnání morálního profilu obou zakladatelů velkých světových náboženství, tj. Krista a Mohameda? O Ježíšově absolutní bezhříšnosti jsme psali výše. A Mohamed? Už po přečtení jeho prvního životopisu napsaného Ibn Išakem zhruba sto let po „prorokově“ smrti nám vyvstane před očima obraz masového vraha, pouštního lupiče, smilníka a pedofila. Jeho muslimský životopisec jej za to chválí. Je potom ale ospravedlnitelné, když „křesťanské“ Radio Proglas vysílalo před lety pořad „Svatí v islámu“, samozřejmě prvním z nich byl Mohamed? Vyzvedávali tam jeho „mystické zážitky“, o krvavých zločinech a sexuální zvrhlosti však ani slovo, stejně tak o genocidě křesťanů ze strany jeho následovníků. Co tady srovnávat s Ježíšem Kristem? Jak lze tady mluvit o „společném Bohu“?

Přejděme k zakladatelům protestantské reformace. Kdo byl Martin Luther, vydávaný dodnes některými protestanty za „Božího muže“, jehož sám papež František velebil jako autentického „reformátora“ Církve a nechal instalovat v audienční hale jeho sochu? Četba jeho korespondence a spisu „Stolní řeči“ (Tischreden) nenechávají nikoho na pochybách. Máme před sebou notorického alkoholika, smilníka a sprostého hulváta. A další zakladatel protestantismu Jan Kalvín? Existuje důvodné podezření z pohlavního zneužívání nezletilých chlapců. V Ženevě vládl jako krvavý diktátor, má na svědomí krev mnoha nevinných lidí, což je ostatně pro protestantismus té doby charakteristické.

A původci novověkých ideologií? Nestor údajných obránců lidských práv a svobod v 18. stol., francouzský literát a osvícenský filozof Francois Arouet, známý pod pseudonymem Voltaire, byl lhář, podvodník a mazaný obchodní spekulant, který – jak o tom svědčí jeho korespondence – lež považoval za správnou a vyzýval k vymýšlení si nepravdivých informací o minulosti a současnosti Katolické církve, kterou chtěl zničit. Krom toho byl rasistou považujícím černochy za zplozence člověka a opice, sám investoval značné peníze do obchodu s černými otroky v době, kdy papež Benedikt XIV. tuto nemravnost tvrdě odsuzoval. Jiní osvícenští souputníci Voltaira nebyli lepší.

Francouzská revoluce, produkt osvícenské ideologie Voltaira a dalších, byla vedena a řízena mravně zvrhlými zločineckými protikřesťanskými kreaturami Robespierrem, Saint-Justem, Dantonem, Maratem aj. Její plody? Stovky tisíc povražděných nevinných obětí během pouhých dvou let, především katolíků, kteří se nechtěli vzdát své víry.

I další ideologie chtějící zlikvidovat Krista a jeho Církev, marxisticko-leninský komunismus, je dílem zločineckých ničemů. Karl Marx byl smilník a alkoholik, který prohýřil veškerý majetek své šlechtické manželky, jíž nota bene byl nevěrný se služkou, s níž zplodil nemanželské dítě. Dále tu máme Friedricha Engelse, bohatého podnikatele holdujícího „volné lásce“. Další zločinná kreatura Vladimír Iljič Uljanov-Lenin byl smilníkem, tajným agentem německé výzvědné služby a masovým vrahem, na jehož rukou lpí krev minimálně 8 milionů lidí, z nichž značnou část tvoří pravoslavní a katoličtí křesťané, kteří se nechtěli vzdát víry v Krista. Jeho nástupce Josef Vissarionovič Džugašvili-Stalin, úspěšný pokračovatel vražd svého předchůdce, zahájil svoji kariéru jako náčelník lupičské bandy vykrádající vlaky. Podobný profil bychom nalezli u všech komunistických vůdců v Rusku i jinde, ať už šlo o Mao Ce-tunga v Číně, Ho Či-mina ve Vietnamu, Pol Pota v Kambodži, Fidela Castra na Kubě aj. Že taková individua pronásledovala Kristovu Církev, jí může sloužit jedině ke cti.

Do řad bojovníků proti Kristu se zapojili i němečtí nacionální socialisté, především Adolf Hitler, původně vídeňský flákač a pobuda, poté konfident německé říšské rozvědky, sexuální zvrhlík, který přivedl k sebevraždě svoji neteř, nakonec masový vrah milionů lidí. Podobné profily bychom objevili i u dalších jeho lotrovských spolupracovníků, Hermann Goering byl např. celoevropským zlodějem význačných uměleckých děl.

Za každou iniciativou boje proti Katolické církvi lze spolehlivě najít buď nemravný život, nebo zločin, většinou ale obojí. Totéž platí i o dnešním neomarxistickém a ekoteroristickém globalismu. I pro jeho zakladatele byl charakteristický nemorální život, především pro filozofa levičáckých studentů v 60. letech Jeana Paula Sartra a jeho milenku Simone Beauvoirovou. Dnešní jeden z nejbohatších mužů planety a údajný „filantrop“ Bill Gates, stojící za globálními rozhodnutími posledních let ve věci ekologie, covidu, kontroly porodnosti aj., uzavřel ještě před svatbou se svojí ženou Melindou (s níž se nedávno rozvedl) dohodu, že bude trávit jarní dovolenou vždy s jinou ženou. Další z koryfejů tohoto boje za „Nový světový řád“ George Soros je třikrát ženatý po rozvodech předchozích manželství. Profil jiných představitelů současného globalismu není lepší.

Boj proti přirozenému mravnímu zákonu jako celku

Nicméně toto již není rozhodující. Hodnotový žebříček nepřátel Božího Syna se posunul opět o něco dál. Osvícenci nebo komunističtí „staromarxisté“ se ještě alespoň formálně odvolávali na přirozený mravní zákon vepsaný člověku do lidského srdce, který údajně katolíci svým chováním a jednáním porušují. Někdy měli žel pravdu, většinou ale lhali. Současní neomarxističtí globalisté však už od 60. let 20. stol. bezostyšně potírají i tento přirozený mravní kodex a chtějí ho zničit jako celek. Potrat je pro ně „základním lidským právem ženy“, manželství jednoho muže a jedné ženy musí být „ve jménu lidských práv“ rozšířeno o promiskuitní, homosexuální a další nemravné formy soužití – a tím fakticky zlikvidováno. Eutanázie, odsouzená jako zločin nacistů v poválečném procesu s hitlerovskými vrahy v Norimberku, je naopak již legální v celé řadě zemí. Bill Gates veřejně mluví o snížení populace této planety, Klaus Schwab ve své knize „Velký reset“ píše o likvidaci soukromého vlastnictví (samozřejmě tím nemyslí to „jejich“, tj. nejvlivnějších a nejbohatších osobností světa).

Tady už jde o frontální útok proti celému přirozenému mravnímu zákonu. Dřívější pronásledovatelé Církve, tj. pohané, muslimové a heretikové, zaměřili totiž původně svůj boj proti nadpřirozenému mravnímu zákonu, usilovali o „svobodu“ rouhat se jedinému pravému Bohu bludy, kletbami a urážkami. Novověcí pronásledovatelé však rozšířili tento zápas i na přirozený mravní zákon vepsaný člověku do srdce, na tzv. kategorický imperativ, jak jej nazval německý filozof Immanuel Kant. Nenapadali přitom celý přirozený etický kodex, který nosí každý člověk ve větší nebo menší míře ve svém svědomí, jež ale může kdykoliv ohlušit a potlačit, nýbrž jen některé jeho části, obsažené též v Desateru Božích přikázání. Osvícenci, komunisté a hitlerovci popřeli zákaz krádeží, francouzští revolucionáři v 18. stol. pokradli majetek Církvi a šlechtě, bolševici buržoazii, nacisté Židům. Stejně tak tito odpůrci zjevené Pravdy odmítli postulát monogamního manželství a jeho nerozlučitelnosti. Boží zákaz vraždit jiného člověka osvícenci, komunisté a nacisté zrušili ve vztahu k ideologickým, třídním nebo rasovým či etnickým tzv. nepřátelům, jakož i k nenarozeným dětem v matčině lůně. Šlo o legalizaci těch nejhorších zločinů, nicméně stále ještě nebyla popřena základní platnost přirozeného mravního zákona. Nedotknutelnost osobního vlastnictví a právo na život a osobní svobody se s výjimkou vytypovaných kategorií obyvatelstva uznávaly, taktéž manželská věrnost a rodinná harmonie se přece jen alespoň formálně kladně hodnotily.

S tím je ale u dnešních globalistických amorálních kreatur absolutní konec. Zničeny musí být nejen části přirozeného mravního zákona, ale přímo on jakožto celek. Počet obyvatelstva naší planety má být podle Gatese (srvn. výše) snížen alespoň o polovinu ve jménu údajné záchrany naší zeměkoule před globálním oteplováním a ničením flóry a fauny, čili půjde nejspíš přímo o hromadné vraždění bez jakéhokoliv výběru. K tomu má posloužit mimo jiné i legislativní možnost potratu po celou dobu těhotenství ve jménu tzv. „práva ženy na svobodnou volbu“, nikoli již tedy pouze v „případě nouze“, jak potratáři hlásali ještě před několika desetiletími.

Ve jménu pofiderního „práva na zdraví“ jsme byli ještě před rokem svědky a zároveň obětmi totálního omezení svobody pohybu, které nemá v historii obdobu. K němu docházelo na krátkou dobu vždy pouze tehdy, když se jednalo o nemoc s vysokou smrtností, což ale absolutně nebyl případ covidu, jenž ji vykazoval pouhých pár promile. Spousta lidí přišla kvůli tomu o svou obživu, konkrétně o živnosti, které musela zavřít, o své zdraví a nezřídka i o životy, poněvadž při jednostranném zaměření zdravotnického systému na covid se jim nedostalo náležité péče při jejich zcela jiné chorobě. Násilně se vnucuje očkování pochybnými vakcínami, jejichž nežádoucí účinky jsou dnes již prokazatelně podstatně horší než účinky covidu, nota bene mají spojitost s potraty.

Monogamní manželství s doživotní věrností a rodina již nejsou ani formálně hodnoceny jako něco pozitivního, ale naopak jako výraz zaostalosti, netolerance a „fundamentalismu“. Je prý třeba poskytnout náležitý prostor lidem uplatňujícím jiné formy soužití, konkrétně homosexuálům, lesbám, transsexuálům, polyamoristům (osobám žijících ve svazku s několika osobami jiného nebo i téhož pohlaví) – a na své „uznání“ se již teď těší pedofilové, zoofilové a nekrofilové.

Schwab ve své knize (srvn. výše) říká nepokrytě, že oni, globalisté, všechno lidem ukradnou – opět ve jménu „zdraví a záchrany této planety“. Stejně tak lež a podvod jsou již v našich mainstreamových médiích tak zřejmé, že světoví zločinní vládci to už ani nepopírají, zmohou se pouze na to, že kdo odhalí nepravdu, dostane nálepku „konspirátora“, „manipulátora“, „ruského agenta“ apod.

Všechno, co je ve svědomí člověka zakódováno jako zlo, jehož se nesmí dopustit, je nyní v pojetí současných globalistů popřeno. Všechno má být vyvráceno. Zločin v každé formě má být legálním a správným řešením: vraždy, krádeže, podvody, omezování lidské svobody, smilstvo a sexuální perverzity všeho druhu. Zločinci si sami „posvětili“ všechny zločiny, které přirozený mravní zákon daný člověku Bohem zakazuje, jako „dobro“, a naopak ctnostem, k nimž tentýž mravní imperativ vyzývá, dali nálepku „netolerance“, „manipulace“, „diskriminace“ apod.

Jedinou morální hráz této hrůze může postavit Katolická církev, nositelka věčné Pravdy. To, že tuto svou roli její představitelé dnes až na malé výjimky neplní, není náhodou. Zločinci z líhně satana bojující proti Kristově věčné Pravdě se vždycky snažili oslabit tuto pozici Církve tím, že se snažili dosadit do jejího vedení své lidi, kteří jsou jim poplatní a nepoužijí proti nim tu nejúčinnější zbraň: pravou nauku. Tím spíše to platí dnes.

A naše obrana? Samozřejmě modlitba, jenže ta sama bez otevřeného přihlášení se k věčné Pravdě se míjí účinkem. Pán žádá, abychom se nebáli přiznat ke katolické věrouce a mravouce i za cenu osobních obětí a odporovat všem těm pokusům o celosvětové vnucení potratu, povinného očkování, genderové „korektnosti“ atd. Tento náš hlas odmítající každé pokřivení věrouky a mravouky, které žel je viditelné i na nejvyšších místech, musí být stále silnější jak ve světě, tak zvláště v Církvi. Čím mohutnějí zazní, tím větší bude naděje, že na její čelná místa usednou pastýři podle Srdce Ježíšova, kteří budou mít odvahu bránit své stádo proti zločinným vlkům.

Jedním ze skutků duchovního milosrdenství podle katechismu též je „poučovat nevědomé“. To znamená mít jasno, že tam, kde je Kristus a jeho pravá katolická nauka, existuje dobro, řád a záchrana světa – a toto hlásat druhým. Všechno, co tomu odporuje, je zločin mající svůj původ u toho, který řekl hned na počátku „nebudu sloužit“ a svedl též naše prarodiče v ráji. Nic jiného než takový postoj nás – a vůbec lidstvo – nemůže spasit. Ať nám pomáhá Pán a jeho přesvatá Matka Panna Maria!