Doba příprav k oslavě svátku Seslání Ducha Svatého poněkud odsunula památku světce, kterého lze právem označit za mučedníka katolické nauky, jež nekompromisně klasifikuje praktikovanou homosexualitu jako hřích. 3. června si Církev připomíná sv. Karla Lwangu, afrického hrdinu, který následoval Krista a obětoval svůj život, protože nechtěl být po vůli perverznímu chtíči krále Mwangy. Pro dnešek je to opravdu aktuální světec, v časech, kdy ideologie LGBT už bohužel našla své domovské právo i v Katolické církvi. Právě tato ideologie byla příčinou mučednické smrti sv. Karla Lwangy a druhů.

Dnes žel tyto bludy a hříchy, jimž sv. Karel vzdoroval až k prolití krve, se pozvolna stávají oficiální agendou Vatikánu a lokálních církví, zejména německé s její tzv. Synodální cestou. Máme dnes dokonce i organizace nazývající se „katolíci LGBT”, aniž hierarchie reaguje jasným odmítnutím a uplatněním kanonických trestů v případě neposlušnosti. Přesně tak jako u všech dalších projevů modernismu, který, ačkoliv byl jasně odsouzen sv. Piem X. jako „snůška všech herezí“, pronikl po II. vatikánském koncilu hluboko do Církve. Jde o fenomény typu synkretický ekumenismus, rovnost všech náboženství nebo náboženská svoboda bez jakéhokoliv vztahu k pravdě. Nejnovějším projevem této heterodoxie je zhoubný pansexualismus jako vzpoura nekontrolovaných chtíčů proti Božímu řádu. Tuto rukavici vhodili Bohu vyznavači homosexuálně-genderové ideologie.

Domnívat se, že sv. Karel Lwanga akceptoval náboženský synkretismus a pluralismus podobně jako většina dnešní hierarchie, by bylo šílenstvím. Stejně tak je absurdní předpokládat, že by ospravedlňoval hřích ve jménu falešně chápané „lásky k bližnímu“ nebo scestného pojetí slepé „poslušnosti“.

Karol Lwanga (1860 – 1886) z kmene Nagweya byl jmenován majordomem krále Mwangi II. Ten vládl na území dnešní Ugandy v království Buganda. Od misionářů přijal katolickou víru, ale vzápětí odpadl, když narazil na požadavek manželské monogamie. Sám měl 17 žen, jeho otec Mwanga I. dokonce 80. Karel přijal taktéž katolickou víru a dal se pokřtít.

Král Mwanga II. však svůj sexuální apetit rozšířil i na osoby stejného pohlaví. Majordomus Karel musel zasáhnout, když panovník chtěl zneužít mladé chlapce sloužící v paláci. To nakonec přivedlo bisexuálního a pedofilního vladaře k úplné zuřivosti proti katolickým křesťanům. Nastalo velké pronásledování. Karel Lwanga a 13 dalších katolíků z královského paláce byli uvězněni. Nemravný král jim dal ultimatum: buď se dopustí sodomského hříchu a budou mu po vůli, nebo přijdou o život. Volba pro Karla a jeho druhy byla jednoznačná: raději zemřít, než zhřešit. Král nechal 14 katolíků včetně Karla upálit na hranici. Karel i v plamenech posiloval bratry ve víře a jeho poslední slova dle životopisců zněla: „Za chvíli se setkáme v ráji.“

Odvažujeme se říci, že právě díky těmto a dalším mučedníkům si Afrika navzdory současné krizi Církve uchovala větší míru autentického křesťanského ducha než jiné kontinenty. Když za nedávné lžipandemie téměř všechny episkopáty světa se podrobily nařízením svých vlád, zavřely kostely a zakázaly veřejné bohoslužby, kdy pouze jednotliví biskupové vzdorovali, v Africe jsme byli naopak někde i svědky organizovaného odporu hierarchie. Biskupové státu Togo např. vydali otevřený pastýřský list, v němž nekompromisně odmítli povinné očkování a poukázali na spojitost vakcín s potraty a na negativní účinky horší než samotný covid.

Z Afriky pochází také Janvier Gbénou, kněz propuštěný ze sdružení Opus Dei za svoji kritiku papeže Františka podporujícího ideologii LGBT a tzv. partnerské svazky. P. Gbénou řekl, že papež se v této věci řídí situační etikou a nikoli katolickou morálkou. V Africe je mučednictví pro víru z rukou jejich nepřátel na denním pořádku.

Příběh Karla Lwangy je příběhem o krvi a hříchu. Na konci 19. století krev věrných vyznavačů Kristových byla prolita jako znamení odporu proti hříchu sexuální bezuzdnosti a zvrhlosti. Právě tato mučednická krev posiluje i dnes africké katolíky pronásledované strašlivým způsobem muslimy a komunisty. Mezi obětmi jsou i takoví, kteří brání svoji mravní čistotu i za cenu vlastního života.

V Evropě a na jiných kontinentech v liberálně demokratických zemích sice (zatím) ještě neteče mučednická krev pravověrných katolických křesťanů, nicméně mnoho k tomu nechybí. Administrativní perzekuce a vyhazování ze zaměstnání za katolický postoj vůči homosexualismu a LGBT nebo vůči potratům jsou na denním pořádku. Snahy zavádět co nejpřísnější tresty za tzv. „mluvu nenávisti“ ze strany EU a OSN jsou varovným signálem. Očekávat zastání od hierarchie, jejíž značnou část nutno považovat za sbor odpadlíků od pravé víry Kristovy, nemůžeme, spíše naopak. Modleme se ale za jejich obrácení a hlavně za to, abychom v perzekucích, které nás – pokud nedojde k zásahu shůry – očekávají, obstáli a zachovali věrnost Spasiteli, jeho Božské nauce a jeho morálce.

Svatý Karle Lwango, oroduj za nás!

Zdroj: Filip Obara: Św. Karol Lwanga i towarzysze

Ugandští mučedníci

• Sv. Achiles Kewanuka (17 let, na obr. č. 14)
• Sv. Adolf Mukasa Ludigo (24 let, na obr. č. 10)
• Sv. Ambrož Kibuuka (18 let, na obr. č. 12)
• Sv. Anatole Kiriggwajjo (20 let, na obr. č. 4)
• Sv. Atanáš Bazzekuketta (20 let, na obr. č. 9)
• Sv. Bruno Sserunkuma (20 let, na obr. č. 15)
• Sv. Denis Ssebuggwawo (17 let, na obr. č. 8)
• Sv. Gonzaga Gonza (24 let, na obr. č. 11)
• Sv. Gyavira Musoke (17 let, na obr. č. 20)
• Sv. James Buuzaabaliaawo (25 let, na obr. č. 7)
• Sv. Jan Maria Muzeeyi
• Sv. Josef Mukasa Balikuddembe (25 let, na obr. č. 3)
• Sv. Karel Lwanga (25 let, na obr. č. 13)
• Sv. Kizito (14 let, na obr. č. 18)
• Sv. Lukáš Baanabakintu (30 let, na obr. č. 17)
• Sv. Matyáš Kelemba Mulumba (50 let, na obr. č. 16)
• Sv. Mbaga Tuzinde (17 let, na obr. č. 5)
• Sv. Mugagga Lubowa (16 let, na obr. č. 19)
• Sv. Mukasa Kiriwawanvu (20 let, na obr. č. 1)
• Sv. Noah Mawaggali
• Sv. Ondřej Kaggwa (30 let, na obr. č. 2)
• Sv. Pontian Ngondwe (35 let, na obr. č. 6)